14letý klenot Hradce! Moje zbraň? Cit pro hru, věří Hlaváček. Na fotbale brečel

Adam Hlaváček | Foto: Martin Voltr

Zdá se, že nedlouho po Adamu Novotném roste v Hradci Králové další obří útočný talent. A znovu je to Adam – tentokrát Hlaváček. Čtrnáctiletý šikula věkově patří do deváté třídy, přesto vévodí střelcům v dorostenecké extralize a už si zahrál i za reprezentaci!

Eduard Šalé, Dominik Petr, Adam Benák a Vojtěch Čihař. To je výčet forvardů, kteří od návratu věkového kritéria U17 do Extraligy dorostu před pěti lety sbírali znatelně nad jeden bod na utkání, přestože ještě zapadali mezi deváťáky.

Nyní na ně navazuje Adam Hlaváček. V dosavadních osmnácti zápasech soutěže zaznamenal 17 gólů a 10 asistencí, což ho řadí do elitní pětice kanadského bodování. A díky prvnímu údaji je dokonce nejlepším střelcem extraligy.

V Hradci zatím nebodoval pouze ve dvou utkáních. Jeho formace s Vojtěchem Bulatem a Jaroslavem Šedivým je statisticky nejobávanějším útokem v republice a její nejmladší člen si díky téhle spolupráci říká o pozornost i daleko za hranicemi města.

Adam Hlaváček | Foto: Martin Voltr

Dokonce si jako první český hráč ročníku 2010 zahrál za reprezentaci, od trenérů šestnáctky dostal pozvánku na listopadovou akci v Kravařích. A tam rovnou zaznamenal premiérový gól i dvě nahrávky k tomu!

„Měl jsem radost, že jsem se takhle brzo podíval do nároďáku. Byl to super zážitek. I za ten gól jsem byl rád, byť byl jenom do prázdné branky, tak jsem si to užil,“ vypráví čtrnáctiletý talent, jehož Mountfield přivedl letos z pražské Slavie.

Proč jste se vůbec rozhodl vyměnit Slavii za Hradec Králové?
Myslím si, že to pro mě bylo dobré jak z hokejové, tak lidské stránky. Mohl jsem jít i do jiných klubů, ale Hradec mi přišel nejlepší. Cítil jsem, že bych tady měl dostat šanci v dorostu, a navíc se tu osamostatním. Hradec mi byl vždycky sympatický, líbilo se mi tady okolí a vždycky se mi tady hrálo dobře. Zatím jsem tady spokojený, kluci mě vzali do šatny suprově.

Samotného vás musí neskutečně těšit, jak jste vstup do dorostu zvládl. A to v soutěži pravidelně nastupují už jen čtyři vaši vrstevníci.
Já si právě myslím, že na Slavii bych to místo úplně neměl. Tady jsem cítil od trenérů důvěru, že to se mnou myslí dobře, abych se do budoucna posouval jako hráč i jako člověk. Ze začátku na letní přípravě to bylo jako „dva desítka, co tady dělá,“ ale jakmile se šlo dál, tak si všechno sedlo. Nemyslím si, že si tady v týmu někdo něco závidí.

Přitom přechod do dorostu spousta hráčů nezvládne. Vy jste ho zvládl jako nic, ač jste dokonce mladší.
Já si myslím, že to je hlavně o hlavě. O tom, abyste se nebál hrát. Podle mě když na to má hráč hlavu a věří si, tak zvládne hrát za starší kategorii a není to pro něj extra rozdíl. Já taky nejsem hráč, který by měl dva metry nebo osmdesát kilo.

Ale věříte si.
Ano, myslím si že moje přednost je v té hlavě. Nejsem ani žádný extra bruslař ani nemám nějakou bombovou střelu, ale hraju se super klukama v lajně a umíme si to dát. Dáme si třeba i úplně nečekanou nahrávku, pak je to jednodušší. Myslím si, že mám herní myšlení, které se podle mě nedá úplně naučit. Rychle bruslit se ve finále může naučit každý, ale to cítění hry a hledání dobrých pozic pro střelu nebo najetí se učí hůř. Občas mám problém v obranném pásmu, takže to teď pilujeme.

Cit pro hru jste měl odmalička?
Myslím, že jo. Když jsem byl menší, tak jsem byl trošku tlustší, ale i tak bych řekl, že cit pro hru a fyzično jsem měl. Teď jak hraju mezi kluky staršími o dva roky, tak to fyzično už samozřejmě není tolik znát, ale cit pro hru je asi moje největší zbraň.

Adam Hlaváček | Foto: Martin Voltr

Věnoval jste se i jiným sportům, které vám k tomu pomohly?
Rád sportuju. Hraju golf, tenis, basketbal, fotbal... Kdykoli když je volný čas, tak si jdu zasportovat. Třeba golf mě baví hodně, ale teď na něj bohužel není tolik času. Kdybych ale nehrál hokej, tak bych si určitě našel nějaký jiný sport.

Hokej byl u vás vždycky jednička?
Jo. Rodiče mě odmalička nutili na fotbal, ale já jsem viděl tátu hrát hokej a chtěl jsem taky. Když mě vodili na fotbal, tak jsem brečel.

A ve vaší rodině jste slávisti?
Právě že ne. Hrál jsem za Slavii proto, že jsme to měli nejblíž. Mám ji rád, začínal jsem tam a mám na ni hezké vzpomínky, ale že bychom byli nějací úplní slávisti, to ne.

Jaké jste měl dětské sny? A co vás žene dopředu?
Určitě bych chtěl vyhrát Stanley Cup. Pořád si říkám, že bych chtěl mít hokejový život: Ráno vstát, jít na trénink, pak si dát oběd, večer zápas... Mít takovou tu pohodu a dělat, co mě baví. Protože si myslím, že to je zábava. Proto to dělám. A mým cílem je ten Stanley Cup.

Se kterým týmem?
Vůbec nevím. Líbí se mi ale New York Rangers, hlavně kvůli těm barvám, bílé a modré.

Cítím z vás, že jste přesně tím typem kluka, který se bez hokeje neobejde a absolutně jím žije.
Jo, škola je druhá věc a sporty mě baví obecně, ale hokej zdaleka nejvíc. Přináší mi radost, jinak mě nic moc extra nebaví. Že bych se šel třeba jen tak někam projít... Vždycky se těším na zápas, že se budu moct na ledě vyblbnout. Nemůžete hrát hokej bez toho, aby vás bavil, a dělat ho z donucení. To musí jít z vás. Samozřejmě jsem taky měl období, kdy mě hokej úplně netáhl a zrovna mi to moc nešlo. Vždycky je ale důležité se z těch období dostat a nevzdávat to po pár trénincích nebo zápasech. Musíte jet dál. A to je moje motivace: Když se mi něco nepovede, tak zkoušet, dokud se to povede.

Adam Hlaváček | Foto: Martin Voltr

Chápu, že pro začínající hráče je velkou inspirací David Pastrňák se svoji bezstarostnou povahou. Hokej dělal proto, že ho bavil, a díky tomu je nejlepší.
No právě. On je na ledě věčně vysmátej... Baví ho to a není pod tlakem, že se mu něco nepovede. Kdyby něco pokazil, tak ví, že to může v dalším střídání napravit a být zase nejlepší.

Když se bavíme o tlaku: Nebudeme si nic nalhávat, teď už jste pod drobnohledem trenérů, skautů a dalších lidí. Připouštíte si to?
Vůbec. Já jsem takový, že si jen tak něco nepustím do hlavy. Musím zaklepat na zuby, že jsem zatím před zápasem nebyl nervózní. Vždycky se na něj jenom těším. I když jsem měl poprvé na zádech svoje jméno, tak jsem se těšil a nebyl nervózní. Cítím, že lidi kolem o mě vědí a sledují hráče i v ostatních týmech, občas něco zaslechnu, ale moc to nepociťuju.

Neupínáte se k osobním bodům?
Rozhodně ne. Jasně, že chci bodovat, ale nemyslím si, že hokej je jenom o bodech. Je to o týmu. Kdybych dal dva góly a prohráli bychom 2:6, tak by to bylo k ničemu. Když vyhrajete bodování, s kým to máte slavit? To s nikým neoslavíte, jste jenom vy sám. Ale když vyhrajete jako tým, tak máte partu kluků, se kterými to oslavíte. Dobrý pocit máte všichni.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Extraliga dorostu
• D Hradec Králové