Hlinka, pak Amerika a snad univerzita. Loučení se Zlínem bude strašně těžké, tuší Mikel
Tomáš Mikel
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Pro řadu mladíků bývá Hlinka Gretzky Cup nejenom turnajem, který pomůže vykopnout jejich kariéry, ale taky jakýmsi předělem mezi etapami rozvoje „v teple“ domova a progresu v zahraničí. Zlínský obránce Tomáš Mikel je přesně tímto případem.
Sedmnáctiletý Mikel se už v mladičkém věku tak trochu zařadil mezi tváře zlínského klubu, vždyť po městě visela jeho fotka na billboardech. K jednomu ostrému startu za áčko místních Beranů však další nepřidá. Alespoň prozatím. Během srpna odletí do Ameriky, aby zabojoval o pevné místo v sestavě Farga hrajícího USHL.
A pak? Ideálně za dva roky aby nastoupil na University of Massachusetts. Přijetí už má v kapse od května, zbývá mu ale samozřejmě povinnost dodělat střední školu.
Všechny tyhle starosti však ještě týden nechá plavat, aby se soustředil na misi české reprezentační osmnáctky na Hlinka Gretzky Cupu.
„V týmu máme kvalitu. Předvedli jsme to minulý rok na World Hockey Challenge v Kanadě, kde nám to uteklo o sekundu. Chceme to napravit. Myslím si, že máme možnost udělat lepší výsledek,“ zmiňuje memento, které náš ročník 2007 pořádně děsí.
Konkrétně tedy semifinále neoficiálního šampionátu sedmnáctek, v němž Češi ztratili proti favorizovaným Američanům postup až v poslední sekundě...
Je to neskutečně bolestivý zážitek, viďte?
Ten moment asi nikdy nezapomenu. Byla to fakt asi největší bolest, kterou jsem kdy cítil. Budeme se snažit, aby žádná taková bolest už nepřišla, abychom došli do finále a vyhráli.
„Myslím si, že můžeme konkurovat všem nejlepším týmům v naší kategorii, a teď půjde jenom o to to ukázat.“
Dá se z té bolesti vůbec nějak ponaučit? Anebo jste si prostě řekli – „stane se“?
Byla to shoda náhod. Šestý hráč, který přijížděl za brankáře, byl úplně osamocený a nikdo o něm nevěděl. Z rohu prošla přihrávka přes čtyři hokejky, přes čtyři brusle. Nechci říct, že to byla náhoda, protože věděl, co dělá, ale… Musíme si dát pozor na takové situace, kdy dohráváme třetinu a vedeme o gól, aby se to už nikdy neopakovalo. Myslím si, že jsme se z toho všichni ponaučili.
Jinak jste si dokázali, že v nejsilnější konkurenci si váš ročník stojí dobře?
Myslím si, že můžeme konkurovat všem nejlepším týmům v naší kategorii, a teď půjde jenom o to to ukázat. Máme základní skupinu na to, abychom to ukázali.
Přišel k vám Vladimír Dravecký, který už hrál i slovenskou extraligu. Takové jméno se moc hodí, že?
Vlado je chytrý hráč, hodně technický. Je to pro nás posila a určitě nám pomůže.
Tomáš Mikel | Foto: Vojtěch Gargulák, beranizlin.cz
Berete ho hned od začátku jako jednoho z vás, když hrál dlouhé roky v Česku?
Ano, myslím si, že ho takhle bereme od té chvíle, kdy k nám přišel. V Třinci hrál snad deset let, takže v tom nevidíme žádný rozdíl, i když jsme předtím hráli s národními týmy proti sobě.
Slyšel jsem vtípky, aby hlavně mluvil při rozhovoru česky. Dobíráte si ho?
Takové šťouchání je tady vždycky. Že je třeba Polák, když hrál v Třinci… Ale on umí mluvit česky, akorát se mu nechce (usmívá se).
A teď k vám: Už je jisté, že po turnaji odcházíte do USHL?
Poletím tam kolem 22. srpna a porvu se o místo v prvním týmu.
Jsou ještě jiné varianty, třeba jít do nižší soutěže? Nebo byste se teoreticky vrátil?
Radši bych zůstal tam, když už tam jdu. Je strašně lehké se vrátit zpátky, ale je strašně těžké se potom ještě jednou vrátit za moře. To je skoro nemožné. Věřím, že udělám tým a budu hrát pravidelně USHL.
„Je strašně lehké se vrátit zpátky, ale je strašně těžké se potom ještě jednou vrátit za moře. To je skoro nemožné.“
Za dva roky byste chtěl nastoupit na univerzitu. Přemýšlíte, co do té doby musíte ještě dělat správně, abyste byl připravený?
Hlavně udělat maturitu (usmívá se). To je teď hlavní. A kromě toho? Chtěl bych se v USHL během těch dvou let fyzicky i mentálně, hokejově i lidsky připravit na univerzitu. Chtěl bych tam jednou hrát a prodloužit si studium, což je pro mě hodně důležité, stejně jako pro moji rodinu. Směřovali jsme k tomu, že potřebuju studium. Teď budu dálkově dělat školu ve Zlíně, tak doufám, že mi učitelé vyjdou vstříc online testy a podobně. Vždycky po sezoně bych tam přiletěl a dodělal si všechno, co bude potřeba, abych dokončil ročník. A za dva roky bych měl maturovat.
Co bude obnášet hokejová příprava?
Určitě potřebuju zesílit. Je to těžké, ještě rostu. Zaměřujeme se na to s kondičním trenérem, abych zesílil a zrychlil. USHL je hodně těžká liga, řekl bych, že je na úrovni nároďáku, jako budeme teď hrát Hlinku. Viděl jsem hodně zápasů a těším se na to. Je to pro mě velká výzva a doufám, že obstojím, vybojuju si pravidelné místo v týmu a celý tým bude vyhrávat. Další změna je v cestování, které bude určitě náročné. S tím se taky budu muset poprat. Jsem velký, takže doufám, že se někam složím.
Tomáš Mikel | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Na univerzitě můžete potkat Václava Nestrašila a případně ještě Michaela Hrabala, pokud by tam vydržel. Bavili jste se?
Jo, psal jsem jim hnedka, jak jsem získal commitment na univerzitu. Míša Hrabal mi psal, že kdybych něco potřeboval, tak se mám určitě zeptat. Jsem taky v kontaktu s trenéry, s hlavním trenérem si pořád píšeme, stejně jako s trenérem z Farga. S Vášou jsme se bavili o tom, že bude super, jestli se tam jednou potkáme. A kdyby ještě s Hrabym, tak by to byla fantazie.
Oni se taky složitě skládají do autobusu, zvlášť Michael.
Ano ano, my jsme podobní. Takoví trošku tenčí a vyšší (směje se). Těším se na to a doufám, že všechno klapne.
„Bude pro mě strašně těžké se se Zlínem rozloučit. Chtěl bych jim poděkovat za všechno, že mě vychovali.“
Jak budete vzpomínat na Zlín?
Hrál jsem za něj celý život, celý život jsem bydlel doma. Bude pro mě strašně těžké se se Zlínem rozloučit. Chtěl bych jim poděkovat za všechno, že mě vychovali. Taky bych chtěl poděkovat své rodině. Teď budu v Americe bydlet u rodiny, tak snad bude všechno v pořádku a budu dostávat hodně jídla (usmívá se). S přítelkyní to taky budeme mít těžké.
Share on Facebook
