Hokej mě pořád baví, říká Novák. Mluví o Brodu, Slavii i mladých
Velezkušený Jan Novák se po letech vrátil do mateřského Havlíčkova Brodu.
|
Foto: bkhb.cz
Ve 44 letech by si Jan Novák mohl užívat klidný hokejový důchod, jenže ten není pro něj. Před aktuální sezonou se proto velezkušený bek vrátil do klubu, který ho pro velký hokej vychoval. V Havlíčkově Brodě má jednu z vůdčích rolí. „Obrovsky mě naplňuje, když můžu mladým pomáhat a sledovat, jak se krůček po krůčku zlepšují," říká. V obsáhlém rozhovoru mluví nejen o současnosti, ale také vzpomíná na svou velkou kariéru.
Jak ve 44 letech nacházet chuť do dalších a dalších sezon?
Moje obrovská výhoda je, že se do ničeho nemusím přemlouvat. Hokej mě pořád strašně baví, což je základ. A stejně tak i to, že mi drží zdraví. Zaplaťpánbůh za to. Navíc mě obrovsky naplňuje kabina mladých kluků, je super, když vidíš, jak vnímají, co jim ty jako zkušený hráč říkáš a krůček po krůčku se zlepšují. Takhle jsem to za poslední dobu měl ve všech klubech, kde jsem hrál. Jsem rád, že roli mentora teď můžu plnit doma v Havlíčkově Brodě.
Mentory jste měl ve své době určitě i vy, co se za tu dobu změnilo?
Upřímně nemám rád srovnávání generací, každá doba je jiná. Ale abych odpověděl na otázku, myslím, že naše generace uměla líp zacházet s tlakem. Byli jsme zvyklí, že trenéři na nás mají vysoké nároky, tlačili na nás spoluhráči… V dnešní mladé generaci mi psychická odolnost trošku chybí. Taky bych řekl, že z hokeje se stává individuální sport, mnohdy se vytrácí týmové pojetí, což je škoda.
„Moje obrovská výhoda je, že se do ničeho nemusím přemlouvat."
V havlíčkobrodské obraně letos nastupujete s dvacetiletým Martinem Zychem a stejně starým Maxem Kutlvašrem. Můžou se podle vás posunout do profesionálního hokeje?
Určitě můžou, ale to platí o všech mladých klucích. Z obecného pohledu je to o tom, kolik hokeji dáváš, jestli pracuješ poctivě nebo jestli dokážeš naslouchat zkušenějším. Můžeš hrát se sebelepším spoluhráčem, ale když hokeji nedáváš maximum, nemůžeš uspět. Často, když mladým z pozice zkušenějšího něco řekneš, ozve se: Ty vole, on si z nás dělá srandu nebo on nás uráží. Takže jak říkám, i schopnost brát si zkušenosti od starších a naslouchat je důležitá.
Mimochodem, tykají vám mladíci v týmu?
Teď už naštěstí jo. (směje se) Musím přiznat, že když jsem první den přišel do kabiny, pár lidí mi vykalo. Ale tohle jsme rychle hodili za hlavu. Chci, aby mi všichni tykali, já všem taky tykám. V týmu jsme jedna parta, jedna rodina a týmový duch je důležitý, takže je zbytečné dělat manýry s vykáním.
„Z obecného pohledu je to o tom, kolik hokeji dáváš, jestli pracuješ poctivě nebo jestli dokážeš naslouchat zkušenějším."
Když jste poprvé po návratu vkročil do Kotliny, zhostila se vás nostalgie?
Musím říct, že jo. Sice jsem z Havlíčkova Brodu odcházel v šestnácti letech, takže už je to strašně dávno, ale vybavilo se mi dost věcí. Třeba to, jak jsem jako malý chodil na hokej, to ještě byly otevřené tribuny, nebyly tady sedačky a tak dál, ale jsou to hezké vzpomínky. Kolikrát po večerech sedíme s mamkou a bavíme se o té době. Pomáhá mi zařadit lidi, které jsem třeba dvacet let neviděl a teď je najednou potkávám. Je to zvláštní a líbí se mi to.
Foto: bkhb.cz
Koneckonců i pro rodiče je fajn, že vás můžou po letech vidět hrát, ne?
No jasně! Tohle byla další motivace, proč jsem se ještě chtěl do Havlíčkova Brodu vrátit. Když jsem hrával daleko mimo domov, rodiče neměli tolik příležitostí mě při zápasech vidět. Teď to mají na stadion dvacet minut a chodí pravidelně. Vždycky se při rozbruslení kouknu, jestli jsou na svém místě a zamáváme si. (usmívá se)
„V kabině jsme jedna rodina, takže nemá cenu dělat zbytečné manýry s vykáním."
A po zápase přijde klasické rodičovské: Honzo, zlepši to?
Teď už mi říkají jen: Hrál jsi dobře. (směje se) Nevím, jestli to říkají proto, že jsem fakt hrál dobře. (směje se) Patnáct dvacet let dozadu by hokej se mnou nejspíš rozebírali o dost podobněji, ale asi už ví, že já bych to takhle rozebírat nechtěl. (usmívá se) Každopádně jsem nadšený z toho, že na hokej chodí. Moc rád je tam při zápasech mám.
Havlíčkův Brod letos začal novou kapitolu pod vedením Miroslava Třetiny a Lukáše Endála. Jaké to je, když jsou vaši dlouholetí kamarádi zároveň vašimi nadřízenými?
Bereme to hodně kamarádsky, ale je jasné, že kluci vůči mně mají nároky a já doufám, že je plním. (usmívá se) Vedle Endyho sedím v šatně, takže se každý den hodně bavíme. Díky tomu vím, kolik práce a energie mu zabere jeho profesionální přístup k tréninkům a k zápasům a zároveň k věcem v kanceláři. Musím říct, že mě až překvapilo, jak náročné je všechno tohle skloubit. Klobouk dolů před nimi, jak to zvládají. Snad jim jejich plány vyjdou.
Jaké vlastně jsou havlíčkobrodské plány a vize?
Myslím, že pokud kdokoliv řídí hokejový klub, vize a plány jsou vždy podobné. To znamená hrát v tabulce nahoře, postoupit do play off a pak případně o ligu výš. Navíc Brod vždycky byl líhní skvělých hokejistů. Věřím, že v tomhle všem chtějí kluci pokračovat.
„Je super, že na zápasech mám zase rodiče."
Vy byste si dokázal představit, že po konci aktivní kariéry doplníte parťáky v kanceláři?
Po kariéře si dovedu představit spoustu věcí, třeba to, že budu sedět někde na pláži, ale tohle se mi asi nesplní. (usmívá se) Dovedu si představit i to, že budu sedět v kanceláři, i když upřímně nevím, co bych v ní celé dny dělal. Potřebuju spíš něco spjatého s pohybem. Bavilo by mě například věnovat se rozvoji mládeže. Rád bych jednou jakémukoliv klubu předal co nejvíc, co bude v mých silách.
V aktuální tabulce Východní konference jste na sedmém místě. Je to reálný odraz výkonnosti týmu?
Jsem přesvědčen, že máme i na víc. Náš tým dokáže kohokoliv porazit a taky s kýmkoliv prohrát, možná je to i tím, že máme dost mladých kluků. Věřím, že se postupem času ještě zlepšíme a že přilákáme do ochozů co nejvíc fanoušků.
„Dovedu si představit, že se po kariéře přesunu do kanceláře."
Současné návštěvy v Kotlině vás asi dost mrzí, že?
Je mi to fakt líto. Pamatuju doby, kdy tady na hokej chodilo o poznání víc fanoušků. Ale myslím, že to není problém jen Havlíčkova Brodu. Jasně, v extralize máš velké návštěvy, ale návštěvnost nižších soutěží by potřebovala zvýšit snad všude.
Překvapila vás 2. liga v něčem?
Ani ne, věděl jsem, co od ní čekat. Dřív jsem se totiž občas chodil kouknout na Letňany. Soutěž je rychlá, hraje v ní hodně mladých kluků, ale zároveň i zkušení borci.
V tréninku si občas ulevíte?
Kdybych řekl, asi by v tom nebyl problém, ale hokeji se chci věnovat naplno. Říkám to i klukům, že i když je 2. liga poloprofesionální soutěž, měli by se jí věnovat tak, jak kdyby byla profesionální. Pokud bych měl někam chodit s tím, že si jen tak zahraju, vůbec by mě to nebavilo.
Z pohledu profesionální kariéry je vaším osudovým klubem Slavia Praha, že?
Stoprocentně!
„Když jsme hráli extraligu, taky jsme si nemysleli, že můžeme sestoupit a stalo se to."
Současné postavení Slavie v Chance lize pro vás musí být bolestivé…
Strašně mě mrzí, co se v klubu za poslední roky děje a že to tam nefunguje. Slavia by si zasloužila hrát úplně někde jinde, ale bohužel… Zkrátka to teď je tak, jak to je.
Dovedete si představit, že by Pražané sestoupili do 2. ligy?
Stát se to klidně může, není od toho daleko. Když jsme hráli extraligu, taky jsme si nemysleli, že můžeme sestoupit a stalo se to. Teď je to hlavně mezi Slavií a Znojmem, přičemž Znojmo mi přijde takové akčnější, podle mě se z toho dostanou. Černý Petr mi aktuálně bohužel vychází na Slavii.
„Ve Slavii jsem zažil krásné roky. Pokud by měli zájem, pomohl bych."
Pokud by se vám Slavia nyní ozvala, pomohl byste?
Jasně, neváhal bych. Jak už jsem říkal, ve Slavii jsem zažil krásné roky a pokud by měli zájem, hned bych pomohl. Slavia by se měla pohybovat úplně někde jinde.
Velezkušený Jan Novák se po letech vrátil do mateřského Havlíčkova Brodu. | Foto: bkhb.cz
Když si pak vzpomenete třeba na jaro 2003 a památné finále s Pardubicemi, člověku možná přijde, že už to ani není skutečnost, že?
Jsou to krásné vzpomínky, nikdo mi je nevymaže. Na Slavii jsem zažil fakt nejlepší roky. Tým se moc neměnil, měli jsme díky tomu silné jádro kluků, kteří si šli za svým cílem. Není to jak dnes, kdy v létě vyměníš třeba patnáct hráčů. Tudy podle mě cesta nevede.
„Nemyslím si, že jsme finále 2004 prohráli kvůli přesunu do Sazka arény."
Když jste na jaře 2004 titul obhajovali, přesunuli jste se na finále do tehdejší Sazka arény. Nebyl to důvod, proč jste prohráli? Eden je znám svým atypickým úzkým kluzištěm, na kterém jste si dokázali vytvořil tlak. Dnešní O2 arena má naopak výrazně větší rozměry a když jsem tehdy finále sledoval, přišlo mi, že jste si s tím neporadili.
Na tuhle otázku se mě už pár lidí zeptalo a vždycky odpovídám stejně. Hokej jde neustále dopředu a šel dopředu i v té době, takže za mě bylo super, že jsme se na finále mohli přesunout do komfortnější Sazka arény. Nemyslím si, že to byl důvod, proč jsme se Zlínem prohráli. Jasně, pokud bychom zůstali v Edenu, možná by finále dopadlo jinak, ale to už se dneska nedozvíme. Zkrátka si stojím za tím, že rozhodnutí přesunout se do Sazky bylo správným krokem.
Dobře, ale hokej na úzkém a širokém kluzišti je prakticky jiný sport, ne?
To samozřejmě je, v tom máš pravdu. Ale byli jsme profíci a mohli jsme se tomu přizpůsobit.
„Hokeji jsem obětoval všechno, co jsem mohl. Byly to krásné roky."
Velkou roli hrál v tehdejších úspěších Slavie trenér Vladimír Růžička. Byl opravdu takovým bouřlivákem, jak se o něm traduje?
Štval ho každý neúspěch, u hráčů měl obrovský respekt. Občas se stalo, že nás pořádně seřval, ale nikdo se z toho nepos… a všichni jsme hrabali dál. Na druhou stranu si ze sebe dokázal udělat i legraci. Mimo zimák se s každým dokázal bavit jako s kamarádem.
Vyzkoušel jste si i několik zahraničních štací v top evropských soutěžích, ale nikde to nebylo na dlouho. Vždycky vás to nakonec táhlo domů?
(zamyslí se) Spíš to bylo o tom, že jsem nikdy neměl výkonnost, abych se v takové soutěži udržel na delší dobu. Zkrátka jsem nebyl tak dobrý, jako třeba hráči, kteří chodili například do zámoří a dokázali se tam udržet.
Proč taková skromnost? Byl jste prakticky celou jednu dekádu top extraligovým obráncem…
To asi jo, ale na zahraničí to zkrátka nestačilo. Není to věc, která by mě každé ráno tížila. Za svou kariéru jsem rád, hokeji jsem obětoval všechno, co jsem obětovat mohl. Byly to parádní roky.
Velezkušený Jan Novák se po letech vrátil do mateřského Havlíčkova Brodu. | Foto: bkhb.cz
Share on Facebook
