Hráč září Staněk o přestupu z Prostějova, nové roli na Vsetíně a slivovici před zápasem
Robin Staněk
|
Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz
V prvním hlasování ročníku 2023/2024 jste svými hlasy rozhodli, že hráčem měsíce září se v Chance lize stal vsetínský obránce Robin Staněk. Tomu start v novém angažmá vyšel náramně a v živém vysílání na Instagramu se o svém přestupu a nové roli, kterou na Lapači dostal, rozpovídal. Došla řeč také na fanoušky, slivovici či nepříjemné zranění, které ho postihlo v předloňské sezoně.
O OCENĚNÍ HRÁČ MĚSÍCE. Samozřejmě mě to potěšilo a moc děkuji všem fanouškům, kteří hlasovali. Sice se mi dařilo, dal jsem nějaké přesilovkové góly, ale viděl jsem tam dost dalších adeptů. Mezi obránci třeba Tomáše Hanouska z Prostějova. Spíš své vítězství přičítám fanouškovské základně Vsetína, která je opravdu početná a je na vysoké úrovni.
O POVEDENÉM STARTU SEZONY. Takto bodově vydařený start do sezony jsem asi ještě nezažil. Celou kariéru jsem se spíše soustředil na bránění. Šlo mi hlavně o to nedostat gól. Do Vsetína jsem šel také s defenzivními úkoly, ale shodou okolností jsem se dostal i na přesilovky a mám zatím opravdu vysoké vytížení. Musím zmínit i parťáky z lajny, Luboš Rob mi umí perfektně nahrát a Víťa Jonák cloní před bránou. Bez nich bych své góly rozhodně nedal. Už teď mám s pěti góly vyrovnané své maximum. Na Vsetíně mám taky mnohem víc střeleckých příležitostí, než jsem měl třeba v Prostějově, pak je gólová pravděpodobnost vyšší.
„Do Vsetína jsem šel také s defenzivními úkoly, ale shodou okolností jsem se dostal i na přesilovky a mám zatím opravdu vysoké vytížení."
O DEFENZIVNÍ ROLI V KARIÉŘE. Souviselo to i s tím, že v Olomouci jsem měl těžkou pozici. Nesměl jsem udělat chybu, nesměl jsem dostat gól, abych vůbec hrál další zápas. Občas jsem z toho byl sklíčený, že nemůžu vůbec hrát ofenzivně. Třeba kdybych hrál v jiném klubu, vypadalo by to jinak. V Olomouci ale bylo vše podřízeno týmovému výkonu a moje role byla čistě defenzivní. Ale nestěžuju si, každý trenér mi v kariéře něco dal. Strašně rád mám třeba Petra Fialu, který mi toho do hokeje i do života dal hodně. Byl to puntičkář, záleželo mu na každé nahrávce, na každém detailu. Když jsem udělal chybu, seděl jsem a nehrál.
O ROZDÍLECH MEZI EXTRALIGOU A CHANCE LIGOU. Pro obránce je přechod z extraligy do první ligy strašná změna. Je to o dost chaotičtější a obránce musí častěji řešit věci i za spoluhráče. Musí hodně předpovídat a myslet i na to, že někdo někde zaspí. Ale zase je Chance liga pomalejší, a když se stane chyba, je čas ji uhasit a nemusí to být hned fatální. V extralize je z toho po podobné chybě z padesáti procent gól. S přibývajícím věkem musí hráči taky víc dbát na poziční postavení. Hráč musí být přesně tam, kde je to potřeba, protože některé situace už nedokáže zachránit tak rychle jako zamlada. Ale je to o jednotlivých hráčích, takový Tomáš Čachotský je i ve svém věku skvělým a hlavně rychlým hráčem a dokazuje, že i ve vyšším věku se dá hrát na nejvyšší úrovni.
„Po sezoně jsem jednal i s Prostějovem, ale bylo to velice krátce, protože nabídka nebyla taková, jakou bych si představoval."
O KONCI V PROSTĚJOVĚ. Po sezoně jsem jednal i s Prostějovem, ale bylo to velice krátce, protože nabídka nebyla taková, jakou bych si představoval. Ale chápu to i z druhé strany, během angažmá v Prostějově jsem byl dlouho zraněný a majitel pan Luňák asi čekal, že za peníze, které mi dával, budu schopný hrát víc. Nějaké oťukávání se Vsetínem proběhlo už během vzájemného semifinále, ale jasně jsem řekl, že počkám až na konec sezony. Chtěl jsem vědět i vyjádření pana Luňáka směrem k nové sezoně. Byl ke mně upřímný, jednání bylo korektní z obou stran. Nerozešli jsme se ve zlém, z mého pohledu nemůžu na Prostějov říct vůbec nic špatného.
O PŘESTUPU DO VSETÍNA. Vnitřně jsem trochu cítil, že bych chtěl Vsetín zažít, tak jak to má klub ve sloganu. Dokud to nezažiješ, tak nevíš, to podle mě platí. Úplně mě to za tu chvíli pohltilo, ať už jde o fanoušky nebo o celkovou kulturu klubu. Měl jsem štěstí, že u A-týmu je Jiří Weintritt a loni tam byl také Radim Kucharczyk, který mě dobře zná. On věděl, že zranění, která jsem měl, mě nadále nijak neovlivní. Klub mě tedy kontaktoval a jednoduše mi dal lepší podmínky, se kterými jsem byl spokojený. Jednání bylo korektní a velmi rychlé. Cítím se tady zatím skvěle, jak co se týče spoluhráčů, tak důvěry trenérů. Nemůžu si na nic stěžovat a s ničím jsem ještě neměl problém. Zatím tedy jen samá pozitiva. Parta v kabině je taky skvělá, v týmu není nikdo, kdo by tu náladu a partu nedržel. Je to velmi přátelské prostředí a cítím se tady uvolněně.
„Vnitřně jsem trochu cítil, že bych chtěl Vsetín zažít, tak jak to má klub ve sloganu."
O FANOUŠCÍCH NA LAPAČI. Atmosféra je perfektní, na to se těší každý hráč. Fanoušci nám pořád fandí, ženou nás dopředu a nepískají na nás. Nehází na nás špínu a stojí při nás, i když my sami třeba víme, že to stojí za prd. Když jsme hráli doma s Prostějovem, málem jsem z tunelu a skrz tu bránu vjel přímo do toho plamene, to mě trošku vyděsilo. Ale jinak je to skvělé, klub dělá všechno pro to, aby si fanoušci zápas užili se vším všudy, už od nástupu. Znám to i z Olomouce, že před diváky, kteří fandí, se hraje skvěle. Někde uvnitř si pak hráči nedovolí nic vypustit. Na Vsetíně je hokej jediným vrcholovým sportem, fanoušci tím žijí a nic jiného nemají. Před nimi nikdo nic nevypustí dvojnásob. Lidi si tady jdou hokej užít a neodpustí nám, když se na něco vykašleme. Když hokej neděláš srdcem, dají ti to sežrat. Ale když makáš, jezdíš, srážíš se, lidi to poznají a dají to najevo.
Staněk se v Přerově trefil z přesilovky
O ERIKU HRŇOVI. Perfektní, skvělý kluk. Je otevřený úplně všem, kdyby za ním došel desetiletý kluk, chová se k němu jako k hráči na stejné úrovni. My hráči i vedení se k němu chováme s respektem, protože toho hodně dokázal. Mohl by se klidně cítit a chovat nadřazeně, ale to on vůbec nedělá. Je to správný kapitán.
O SVÉM ZRANĚNÍ V PŘEDLOŇSKÉ SEZONĚ. Stalo se to při přátelském utkání před sezonou právě proti Vsetínu. V nějakém souboji mi Adam Hořanský dupnul na brusli a nešťastnou náhodou mi to přeřízlo achilovku. Zkusil jsem dvakrát vstát na nohy, ale nešlo to. Jak má člověk v sobě vyplavený adrenalin, tak nějakou bolest nevnímá. Ale když jsem pak viděl tu díru v noze, uvědomil jsem si, co se asi stalo. Přišel jsem k sobě a věděl jsem, že je zle. Byl jsem na jedné operaci v Kroměříži a tam se to moc nepovedlo a sešili mi to špatně. Začal jsem rehabilitaci a po třech měsících se mi to znovu urvalo. Naštěstí to byla jen částečná ruptura. Bohužel napoprvé nemohl pan doktor Holibka, ale při druhé operaci už mi to sešíval on. Pak jsem tedy nastoupil až v únoru. Na ledě je výhodou, že se dá bruslit víc přes stehno a nezatěžovat achilovku tolik. Třeba fotbalista by se s tímhle takhle rychle nevrátil.
O VZTAHU KE SLIVOVICI. Slivovice mi nevadí a dám si rád. Ze srandy jsem říkal Adamu Hořanskému, když jsem přišel na Vsetín, že za to zranění se mi ani neomluvil a že jsem od něj čekal lahev slivovice. (směje se) S klukama jsme to probírali a není úplně špatné si před zápasem toho panáka dát, aby se utlumily stresové hormony. Samozřejmě každý má míru někde jinde a nesmí se to přehnat, aby pak nebyl hráč nějaký vláčný. Každý na to může mít jiný názor, ale já mám vyzkoušené, že jeden panák utlumí stres a pak hraju uvolněněji, zároveň to ale vůbec neovlivní sportovní výkon.
O BARÁŽI. Extraligu teď řídí kluby a ty se budou chránit, takže tam se podle mě žádné změny neodhlasují. Je to na prd, ale kluby chápu, protože si musí chránit své investice. Já zažil s Olomoucí dvakrát širokou baráž. V té první jsme neměli moc co dělat, ale nabrali jsme zkušenosti. Druhý rok jsme play off prošli docela hladce, a to nám pomohlo pak v baráži co se týče regenerace. To je hrozně důležité, pokud chce mít tým z Chance ligy dost sil a regenerace do baráže, musel by třemi sériemi projít 4:0 nebo maximálně 4:1. Taky je potřeba široký kádr, pro případ zranění. Je zásadní v baráži vyhrát první zápas, protože extraligový tým je v horším psychickém rozpoložení a pak už je to hodně i psychologická hra. Hlava dělá v zápasech o všechno strašně moc.
„Všichni chtějí minimálně do baráže, je tu obrovský hlad po úspěchu."
O AMBICÍCH PRO LETOŠNÍ SEZONU. Já bych chtěl dosáhnout hlavně týmového úspěchu, což se nám podle mě na Vsetíně může povést. Jsou tu ambice, myslím, že i kdybychom došli do finále, je to pro klub málo. Všichni chtějí minimálně do baráže, je tu obrovský hlad po úspěchu. Všichni to berou tak, že pokud postoupíme do baráže, nebude to úplně špatná sezona.
Share on Facebook
