Kaše o synech: extrémní soutěživost i respekt. Nikdy se nestalo, že…
David a Ondřej Kaše
|
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Fanoušci Litvínova si můžou oddechnout. Spolupráce bratrů Kašových bude na severu Čech pokračovat i v příští sezoně. „Nepřekvapilo mě to. Doma jsme věděli, že Ondra chce zůstat," líčí otec hokejových dvojčat Robert Kaše. Úspěšný trenér zároveň mluví o vztahu svých synů nebo o tom, co je v mládí hnalo dopředu.
Ondřej Kaše se nakonec pro příští sezonu rozhodl zůstat v Litvínově. Překvapilo vás jeho rozhodnutí?
Nepřekvapilo. Doma jsme to probírali a v podstatě jsme věděli, že bude chtít zůstat.
Věděl jste, jaké má nabídky?
Ano, řekl nám o nich, ale zároveň z něj bylo cítit, že Litvínov je pro něj prioritou. Takže se s přítelkyní rozhodli zůstat.
I pro vás jakožto pro rodiče je to fajn, ne? Zápasy obou synů budete moci navštěvovat…
My už to bereme trošku jinak – hlavní pro nás je – když jsou kluci spokojení. Ať jsou kdekoliv, ale tohle je samozřejmě fajn. Budeme mít nablízku vnoučata, takže dobrý. (usmívá se)
„Věděli jsme, že Ondra bude chtít zůstat doma."
Jak se vám loni koukalo na vzájemnou souhru Ondřeje a Davida?
Moc hezky. Bylo to kromě jedné sezony v Chomutově prakticky poprvé, kdy spolu takto hráli a myslím, že jim to ladilo. Samozřejmě jim pomohlo i to, že se dařilo celému týmu. Když se vám nedaří, je třeba to zlomit zarputilostí.
V čem vidíte, ať už u jednoho nebo u druhého, prostor ke zlepšení?
Myslím, že prostor pro zlepšení mají ve všem. S přibývajícím věkem na sobě musíte makat víc a víc, abyste stačili mladým klukům, protože hokej se neustále zrychluje a jde dopředu. U Ondry s Davidem hrála roli zranění, kvůli kterým čas od času nemohli mít stoprocentní přípravu, ale myslím, že i oni se posouvají.
„Davida vnímám jako dříče. Ondra dokáže soupeře přehrát vyčůraností."
Ondra na mě působí jako střelec s tahem na bránu, kdežto David je podle mě spíš technik.
Já Davida vnímám jako dříče, který na ledě odvede hodně práce. Ondra dokáže soupeře přehrát vyčůraností. Má velmi dobrý výběr místa.
Ondra je o rok a dva měsíce starší, vzhlížel David v mládí ke staršímu bráchovi?
Spíš byli oba hodně soutěživí. Když jeden uměl něco líp než ten druhý, tak se mu chtěl ten druhý vyrovnat. Právě tohle je oba táhlo dopředu.
Byly chvíle, kdy jste je jako rodič musel usměrňovat, protože jejich soutěživost přerůstala zdravou mez?
Vůbec ne. Oba sice byli hodně soutěživí, ale zároveň věděli, kde je hranice.
„Oba byli v dětství hodně soutěživí, ale zároveň věděli, kde je hranice."
Co když jeden delší dobu uměl to, co druhý ne?
Nestávalo se, že by se ten druhý zatvrdil. U nich jsou věci hlavně o komunikaci, takže následovalo: Hele, jak to děláš? Vzájemně si pomáhali.
David a Ondřej Kašové | Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Oba se nechali slyšet, že hlavním vzorem jste pro ně byl v mládí vy. Zkoušeli ale i jiné sporty?
Když byli malí, já ještě hrál. Vzpomínám si, že Ondrovi byly asi tři roky, když za mnou přišel a řekl mi, že taky chce hrát hokej. Od té doby z ledu neslezl. O rok později ho následoval David. Takže hokej pro ně byl odmalička sportem číslo jedna.
Jako trenér mládeže ale asi potvrdíte, že raná specializace na jakýkoliv sport není dobrým krokem…
Přesně tak. Když se děti od raného věku specializují na konkrétní sport, často se stává, že ve věku, kdy na sobě mají nejvíc pracovat, jsou vyčichlí. Nemluvě o tom, že sportovní všestrannost je učí pohybům. Pokud máte dítě, které není sportovně všestranné, většinou má obrovské problémy s bruslením, protože právě bruslení je velmi specifický pohyb.
„Když se děti od raného věku specializují na konkrétní sport, často se stává, že ve věku, kdy na sobě mají nejvíc pracovat, jsou vyčichlí."
Kdy nastal zlom, ve kterém jste si řekl, že by to David i Ondra mohli dotáhnout do profesionálního hokeje?
Až ve chvíli, kdy byli oba draftovaní. V dětství jsme je nijak netlačili. Oni sami dobře věděli, že když na sobě budou makat, tak to jednou můžou dotáhnout i do NHL.
To se nakonec Ondrovi i Davidovi povedlo. Jak jste prožíval jejich vzájemný zápas v NHL, kdy stáli proti sobě?
Vzpomínám si, že to, že proti sobě budou hrát, jsme se dozvěděli až na poslední chvíli. Zrovna jsme tenkrát byli v Americe, takže všechno krásně vyšlo a my se na ten zápas dostali. Pocity byly neskutečné. V takovou chvíli nefandíte ani jednomu ani druhému. Jen koukáte a jste pyšný.
„Když hráli Ondra s Davidem proti sobě v NHL, jen jsem koukal a byl pyšný."
Neměl jste jako rodič obavy, aby jeden druhého v zápalu boje na ledě netrefil?
Neměl. Jejich vztah je výborný. Bylo mi jasné, že když se na ledě potkají, půjdou do souboje s nejvyšším respektem vůči druhému. Když dal David první gól v NHL, Ondra měl takovou radost, že si s ním chtěl plácnout, ačkoliv jeho tým inkasoval. (usmívá se)
Ondra v jednom rozhovoru říkal, že v dětství měli oba společný pokoj. Dokázali občas bouchnout dveřmi?
Abych řekl pravdu, nic takového jsem nezaregistroval. Jestli jo, tak jsme u toho s manželkou zrovna nebyli. (směje se)
„Když byli malí, byl David „vzteklejší“. Postupem času se to otočilo a teď je Ondra po mně výbušnější."
Kdo z nich je podle vás výbušnější?
Když byli malí, byl David „vzteklejší“. Postupem času se to otočilo a teď je David rozvážnější a Ondra po mně výbušnější.
V Litvínově trénujete dorost, zaskočí občas David s Ondrou za vámi na trénink?
Zatím se to nestalo, ale o hokeji neustále mluvíme. Když něco potřebuju, rádi pomůžou. I trenér se musí pořád vzdělávat. Když byli v NHL, radili mi, jak tam trénují děti a tak dále.
Jaká je vlastně aktuálně situace litvínovské mládeže?
Jsou tu šikovní kluci. Musí si ale uvědomit, že teď pro ně přichází klíčový věk, ve kterém do toho musí pořádně kopnout. Bohužel ale občas vidíte, že vám přichází kluci z rané specializace, kteří začínají uvadat, protože chuť v nich už prostě není.
Co byste tedy poradil klukům, které brzy čeká přechod do dospělého hokeje?
Aby se hokejem pořád hlavně bavili. Když cokoliv děláte s radostí, máte úplně jiný zápal a nasazení. Snadněji takové věci obětujete všechno, a ještě něco navíc.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Share on Facebook
