Litvínov na čele? Pro Postla žádné překvapení. Zodpovědnosti se nebojí
Ondřej Postl
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Po třech kolech DHL extraligy juniorů je na čele Litvínov, který ztratil pouze jeden bod, a jeho ofenzivním tahounem není nikdo jiný než Ondřej Postl. Devatenáctiletý útočník se už v minulé sezoně držel na špici kanadského bodování a i na startu nového ročníku svůj tým táhne.
Ondro, po třech kolech je Litvínov na čele tabulky. Čekal jste to?
Start nám vyšel, ale nic to neznamená. Musíme jít dál zápas od zápasu a snad to bude takhle dobře pokračovat i nadále. Nicméně přípravné zápasy nám povětšinou vyšly tak, jak jsme chtěli, takže ano, čekal jsem to. Od začátku přípravy hrajeme ten stejný systém jako teď a nese nám to ovoce. Máme silný a vyrovnaný tým, takže to není nic, co by mě překvapilo.
Body jste ztratili pouze v utkání s Přerovem. Byl tento zápas v něčem jiným než ty ostatní?
Přerov je těžký soupeř, hraje hodně fyzicky. Jinak tam ale nic jiného nebylo, prostě jsme hráli špatně, bylo to o nás. Nehráli jsme podle našich představ, ale ve třetí třetině jsme to zlomili. V prodloužení jsme měli štěstí. Byla tam situace, kdy jel soupeř sám na branku a nedal gól. Do nájezdů už jsme si věřili o něco víc, ale zase na druhou stranu je to loterie. Ale vyšla nám.
Takže vám fyzická hra soupeře příliš nesedí?
O tom to není. Když to řeknu na rovinu, tak my jsme s chtěli hrát hokej, ale s nimi to moc nejde. Vždycky je to spíš taková válka. Je to složitější, ale každopádně je chyba na naší straně. Prostě jsme nemakali tak, jak jsme měli. Nedodržovali jsme systém a kvůli tomu ten zápas vypadal tak, jak vypadal.
„Když to řeknu na rovinu, tak my jsme s chtěli hrát hokej, ale s nimi to moc nejde. Vždycky je to spíš taková válka.“
V nájezdech jste proměnil všechny své tři pokusy. Věřil jste si?
Ano, mně ten zápas moc nevyšel, nebo spíš jsem já sám se sebou nebyl spokojený. V nájezdech jsem to chtěl odčinit. Vzal jsem to na sebe. Už jsem tady taky pár let, tak jsem prostě řekl, že pojedu. Dal jsem první a potom už jsem si věřil natolik, že jsem proměnil všechny tři.
Z vaší strany to byla tři různá provedení. Měl jste představu, jaká zakončení zvolíte?
Určitě ano. Nájezdy si na tréninku zkoušíme pořád a vlastně i já mám takové tři varianty, které jezdím raději než jiné. Před tím třetím nájezdem ale Přerov vyměnil brankáře a náhradník měl hokejku na druhou stranu, takže jsem musel svůj původní záměr trochu změnit.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Inspirujete se v tomto směru někde?
Konkrétně asi ne, ale samozřejmě se dívám na NHL, a když někdo nájezdy umí a předvede něco dobrého, tak to zkusím na tréninku, jestli by mi to náhodou nefungovalo taky. Nájezdy obecně mě moc baví, protože rád vymýšlím nové věci a jsem v tomhle ohledu kreativní.
Vy jste ve třech zápasech získal už sedm bodů, čímž skvěle navazujete na své loňské statistiky…
Už loni jsem dostal více prostoru, hrál jsem přesilovku, oslabení, všechno. Samozřejmě jsem k sobě měl i dobré spoluhráče. Sedli jsme si jako tým a nebyla to všechno jen moje zásluha, ale i mých spoluhráčů. I teď se mi začalo dařit hned takhle na začátku sezony, ale ona je to vlastně moje práce. Měl bych ty góly dávat nebo připravovat. Očekává se to ode mě a já ta očekávání zatím plním, takže jsem spokojený.
„Tlak na mě samozřejmě je, ale už jsem si zvykl. Tlak na mě bude celou kariéru, jestli chci dál hrát hokej.“
Takže nemáte obavy z propadu nebo třeba většího tlaku?
Žádné obavy nemám. Jak už jsem říkal, já jdu zápas od zápasu a moje cíle jsou trochu jiné. Jako první bych se chtěl s týmem určitě dostat do play off. Pak samozřejmě uvidím, jak daleko můžeme dojít, ale tohle je pro mě nejdůležitější. Tlak na mě samozřejmě je, ale už jsem si zvykl. Tlak na mě bude celou kariéru, jestli chci dál hrát hokej.
Jaká ja nyní vaše role v týmu?
Snažím se chovat zodpovědně a být příkladem pro mladší hráče, hlavně co se týče projevu na ledě nebo třeba při tréninku. Zároveň si myslím, že všichni noví hráči přijali svou roli v týmu stejně jako já a hrají tak, jak se od nich očekává. Je super, že k nám přišli právě takoví kluci, kteří jsou spolehliví a udělají přesně tu práci, kterou dělat mají.
Nepřemýšlel jste jako overage hráč i nad jinou variantou, než je juniorka?
Přemýšlel jsem o tom, ale nic se mi úplně nenaskytlo. Domluvil jsem se tedy s trenérem tady v Litvínově, že ještě jeden rok zůstanu v juniorce. A myslím si, že mi to jenom prospěje.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Věříte, že vám ještě juniorský hokej má co nabídnout?
Ano, dostal jsem ještě rok čas, než budu muset opravdu jít do seniorského hokeje. Budu tady mít hodně prostoru, do toho trénuju i s A-týmem, za který už jsem odehrál i nějaké přípravné zápasy. Myslím si, že mi to může ještě hodně dát.
Myslíte si, že jsou tohle i obecné důvody, proč overage hráči raději ještě zůstanou mezi juniory?
Určitě ano. Rok je dostatečně dlouhá doba na to se vypracovat, pokud hráč ještě není připravený na seniorský hokej. Řekl bych ale, že spíš než čas a délka sezony tady hraje roli to, jaké postavení v týmu hráč má. Když je nejstarší, tak dostane hodně prostoru, má velký ice time, roli lídra. Já už jsem sice měl takovou roli loni, ale určitě se budu snažit, aby byla tato sezona lepší než minulá, a to po všech stránkách,
Zmiňoval jste i přípravné zápasy s A-týmem. Jaká je to zkušenost?
Přípravné zápasy za A-tým už jsem hrál i před minulou sezonou, takže jsem věděl, co čekat, a přijal jsem roli, kterou mi dali. Nastupoval jsem ve čtvrté lajně, snažil jsem se hrát jednoduše, tvrdě a rychle. A hlavně neudělat žádnou zbytečnou chybu. Někdy chodím s A-týmem i na tréninky, absolvoval jsem s nimi letní přípravu, trenéři už mě znají a jsem s nimi v kontaktu. Zkušenost je to velká, už jen sledovat hráče A-týmu na tréninku a učit se od nich je super. A zrovna tady v Litvínově je dost hráčů, od kterých si toho mohu opravdu hodně vzít. Třeba Petr Koblasa nebo Nicolas Hlava jsou zkušení hráči, kteří už mají něco odehráno a rád jsem s nimi v kabině i na ledě.
„Zrovna tady v Litvínově je dost hráčů, od kterých si toho mohu opravdu hodně vzít.“
Je to také větší motivace?
Určitě ano. Je to vlastně i můj cíl. Hrát za juniorku tak, abych během sezony dostal příležitost i v áčku. Celkově bych se chtěl do budoucna živit a bavit hokejem, hrát na vysoké úrovni a už teď můžu udělat postupné kroky, aby se mi to splnilo.
Myslíte si, že jste na dobré cestě?
Myslím si, že ano, ale musím makat dál. Nestane se to jen tak a nebude to jednoduché, ale udělám pro všechno.
Share on Facebook
