Málo klubů by si dokázalo poradit, míní Broš. A nový systém? Jsem nešťastný
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Junioři jihlavské Dukly za sebou mají historickou sezonu, ve které sahali po finále. Michal Broš ovšem vidí za úspěchem mnohem víc, protože se jihlavská mládež musela vypořádat například s nedostatkem ledů nebo odchodem hráčů. Otazník pak visí nad příštím ročníkem, hlavní trenér juniorky Dukly totiž nenechal na novém systému extraligy nit suchou.
Jak se ohlížíte za uplynulou sezonou?
Už v globále byla soutěž výborná, co se týče formátu a systému. I pro nás v Dukle to byla jednoznačně skvělá sezona.
Dukla se ze sedmého místa po základní části dostala nadosah finále…
Začal bych tím, že sedmé místo po základní části bylo samo o sobě úspěch. Své místo v extralize jsme si nárokovali právem poté, co jsme se loni sportovně udrželi na nejvyšší úrovni. Do sezony jsme šli s velkým respektem a naše primární cíle byly nepropadnout v konkurenci ostatních týmů. Během prvních dvou měsíců jsme se pohybovali na vyšších příčkách, a dokonce jsme chvílemi na ostatní koukali z prvního místa. Už někdy kolem října jsme začali věřit, že by ta sezona mohla být úspěšná.
„Ve chvíli, kdy bychom pokračovali ve výkonech, které se nedotkly našeho potenciálu, neměli bychom šanci.“
Ve čtvrtfinále jste narazili na jinak poměrně suverénní Vítkovice, se kterými jste si ale poradili 3:0 na zápasy. Co k tomu vedlo?
Vítkovice pro nás ve čtvrtfinále byly nejméně přijatelný soupeř, protože po základní části jsme s nimi měli skóre 3:18. Do série jsme šli hodně při zemi. Nedá se říct ani s respektem, ale opravdu s obavami, aby z toho nebylo nějaké fiasko a nedostali jsme ve Vítkovicích dvakrát šest gólů. Snažili jsme se tým připravit v maximální možné míře. Strávili jsme spoustu času u videa, a to i když jsme se celou sezonu snažili apelovat a klást důraz na věci, které jsme po hráčích požadovali. Chtěli jsme hrát naši hru a nebylo to o tom, že bychom se připravovali na soupeře. Tady jsme to poprvé udělali, ale stále jsme apelovali na to, že musí každý hráč dodržovat všechny věci v každém střídání. Díky tomu jsme měli proti Vítkovicím šanci.
A fungovalo to…
Hráči to vzali za své a od desáté minuty prvního zápasu jsme jako tým věřili, že bychom mohli touto cestou uspět. Ani v jednom z těch třech zápasů nikdo nevybočil z našeho plánu. Udělali jsme všechno pro to, abychom čtvrtfinále přešli.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Z čeho vlastně pramenily vaše obavy?
Na konci základní části jsme nebyli schopni předvést svůj maximální výkon, který by se dotkl potenciálu týmu a byl k vidění třeba na začátku sezony. Do play off jsme i z toho důvodu vstupovali s obrovskými obavami. Ve chvíli, kdy bychom pokračovali ve výkonech, které se nedotkly našeho potenciálu, neměli bychom šanci. Hráči od první minuty prvního čtvrtfinálového zápasu naskočili na vlnu, na které předváděli maximální možný výkon.
Skončili jste opravdu kousíček od finále. Co chybělo?
Zápasů v play off jsem odehrál hodně a spoustu zkušeností jsme se snažili s asistentem Májou Moravou klukům předat. Apelovali jsme na to, že play off se nevyhrává v sedmém zápase v nájezdech tak, jak to nakonec skončilo. Vyhrává se na začátku, každý zápas je úplně ten nejdůležitější z celé série. Je potřeba říct, že my jsme po výborné sérii s Vítkovicemi hráli prvních padesát minut prvního zápasu proti Třinci velice dobře. Domácí tým jsme nikam nepustili a po dvou třetinách jsme vedli 4:1. Hra se nám ale trošku rozpadla. Kluci jsou přece jen ještě junioři, kteří se potřebují ošlehat bitvami a nasbírat zkušenosti. Druhému a třetímu zápasu jsme nedali maximum, a to byl podle mě rozhodující moment série. Třinec jsme pustili do hry, protože jsme ustoupili v detailech. Jsem přesvědčený, že kdybychom v těch dvou zápasech podali náš maximální výkon, tak bychom sérii dokončili vítězně.
„Všem kategoriím chyběl kousíček k neuvěřitelnému úspěchu. Nemáme se ale za co stydět. Naopak za těchto podmínek by si málo klubů umělo poradit jako Dukla.“
I tak to ale byla historicky nejlepší sezony jihlavské juniorky. Jak to v klubu vnímáte?
Tato sezona pro nás byla hrozně těžká. Už jen třeba kvůli uzavření Horáckého zimního stadionu, po kterém nám zbyla jen malá hala, kvůli čemuž jsme bojovali s nedostatkem ledů. Celá akademie šla do sezony s pokorou a obavami. Staly se také velké personální změny u dorostu a celkově jsme zápolili s problémy, které si ostatní kluby nedovedou představit. V kategorii U17 se na základě příchodu nových trenérů pár hráčů rozhodlo, že tady nebude dál hrát, takže jsme ještě v říjnu, listopadu a prosinci zápolili s nedostatkem hráčů. Z mého pohledu jsme se dostali do opravdu neuvěřitelných situací. Se vším jsme se poprali, a nakonec jsme v kategorii U20 udělali historický úspěch a sahali po finále, následně tedy po třetím místě. Dorostu chybělo 45 sekund v rozhodujícím zápase, aby porazil budoucího vítěze extraligy. I devátá třída skončila jeden bod za možností hrát play off. Všem kategoriím chyběl kousíček k neuvěřitelnému úspěchu. Nemáme se ale za co stydět. Naopak za těchto podmínek by si málo klubů umělo poradit jako Dukla.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Jak jste si s problémy poradili v juniorce?
Jsem spokojený s tím, že v trenérském štábu i ve vedení klubu máme všichni podobný přístup. Jsem například přesvědčený o tom, že je třeba chodit na led i v letní přípravě. Loni jsme žádnou takovou možnost neměli, a tak vedení zařídilo, aby všechny kategorie akademie jezdily dvakrát týdně na led do Telče. Trénovali jsme taky v neděli, už od letní přípravy jsme se do toho snažili dávat maximum, a tam velké logistické obstrukce začaly. Věnovali jsme tomu všechno a brali to tak, že nikdo jiný pro to asi víc nedělá. Díky tomu jsme do sezony vstoupili tak dobře. Nastavení všech lidí v organizaci včetně hráčů bylo takové, že jsme první dva měsíce předváděli opravdu výborný hokej. A právě to nás vystřelilo do pozic, na kterých jsme až do konce sezony zůstali, a které nám dávaly naději na to, že by sezona mohla skončit i jinak, než že se jen zúčastníme.
Zmínil jste nedostatek hráčů, o posouvání mezi kategoriemi tedy asi také nemůže být řeč, že?
Od začátku letní přípravy jsme v dorostu a juniorce přišli o dvanáct hráčů, kteří by pro svou kategorii byli zásadní. Nicméně se díky tomu ostatní kluci více spojili a začali táhnout za jeden provaz. Když se vrátím k otázce, tak my jsme si nemohli dovolit posouvat hráče mezi kategoriemi, jak bychom si ideálně představovali, protože jsme měli v určitých fázích sezony v každém týmu akademie hráčů opravdu minimum. I přesto jsme to zvládli a sezona skončila historickým úspěchem díky maximálnímu nasazení všech v klubu. Velký kredit patří sportovnímu manažerovi Tomáši Vrábelovi, díky jehož práci se podařilo většinu hráčských ztrát kompenzovat příchody adekvátních náhrad.
„Od začátku letní přípravy jsme v dorostu a juniorce přišli o dvanáct hráčů, kteří by pro svou kategorii byli zásadní.“
Jak byste popsal úspěšný juniorský tým Dukly?
Třetinu tvořili hráči, které v jiných klubech nechtěli. Měli jsme tady kluky, které jsme získali z oddílů, které se nám v uvozovkách vysmály, že o tyto hráče máme zájem. Oni s nimi pracovat nechtěly, my ano. A pak přišel paradox v tom, že jsme poráželi kluby, které ty hráče nechtěly. Velmi dobře se ukázalo, že podstata netkví v samotných kvalitách hráče, ale v tom, co se s ním během sezon udělá. V Dukle máme charakterní a dovednostní základ, je to líheň kvalitních hráčů a ti nejlepší už samozřejmě hrají velký hokej někde v zahraničí nebo v jiných klubech. Ti, kteří ještě neodešli, tvořili základ našeho úspěchu. Byla to silná kostra místních hráčů s velkým potenciálem pro úspěšnou budoucí kariéru.
Sezona pro vás skončila bojem o bronzové medaile. Jak jste se k tomu postavili?
Je úzus, že lépe postavený tým po základní části z poražených semifinalistů by měl mít bronz. To by bylo nejvíce férové, ale jakmile jsme dostali šanci zahrát si dva zápasy o bronz, tak jsme tomu samozřejmě dali maximum. Už jsem několikrát říkal, že jsem přesvědčený, že se nemáme za co stydět. V obou zápasech s Boleslaví jsme předvedli výborný výkon a myslím si, že jsme byli lepší. Líbila se mi naše hra, bylo to opravdu vyvrcholení sezony. S kolegou jsme si libovali, kam až jsme se v herním projevu dostali. Nicméně jsme sérii ztratili v oslabeních, respektive při hře v nerovnovážném stavu. Skóre bylo po dvou zápasech 5:6, my jsme dali v přesilovce jeden gól a soupeř čtyři. Na druhou stranu se v tu chvíli asi nedá říct, že jsme byli lepší, protože jsme v důležitém aspektu hry zklamali. Zaslouženě jsme skončili čtvrtí.
Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz
Zmiňujete oslabení – v prvním zápase bylo jedno z vyloučení hodně diskutované…
Teď už se za tím naštěstí neohlížím, ale předtím jsem asi tři noci nemohl spát. Nechci říct, že to byl zásadní prvek, protože jsme v prvním zápase soupeře přestříleli, nepůjčili jsme mu puk, ale vedli jsme jen 2:1. Deset minut před koncem se hráč soupeře Karel Křepelka sám zranil. Když jsme se v noci dívali na video, tak šlo znát, že to bylo zcela nezaviněné. Rozhodčí napoprvé zcela správně usoudili, že to faul nebyl, ale když viděli následky, tak si řekli, že musí někoho vyloučit. Dali 2+2 hráči, který na ledě vůbec nebyl, šli jsme do tří. Boleslav měla vysokou kvalitu, šikovné hráče a právě tady si dokázala poradit. Dostali jsme dva góly a zápas se obrátil, naštěstí jsme nakonec ještě vyrovnali. Rozhodčí se nám posléze za rozhodnutí omlouvali, což se ale vrátit zpátky nedá. Tím ale nechci říkat, že to rozhodlo sérii. My jsme prostě nezvládli oslabení.
„Formát soutěže, který se hrál letos, byl výsledkem mnoha hodin společného jednání, debat, hádek, argumentací a přesvědčování.“
V úvodu jste chválil formát uplynulé sezony. Co říkáte na nový systém juniorské extraligy?
Jsem z toho nešťastný. Stejně jako většina mých kolegů, kteří trénují juniorskou kategorii. Jsem rozhodně přesvědčený, že je to velký nesmysl a krok zpět. V minulé sezoně, kdy ještě bylo jiné vedení a extraligu vedl Pepa Řezníček, jsme měli čtyři setkání. Dvě byla osobní v Praze, dvě online. Všechny problémy, na které jsme narazili, se řešily. Každý klub měl možnost popřemýšlet a vyjádřit se. Formát soutěže, který se hrál letos, byl výsledkem mnoha hodin společného jednání, debat, hádek, argumentací a přesvědčování. Ve finále jsme si ale letos v polovině sezony všichni říkali, že je ta soutěž super. Ano, spousta hráčů odešla, ale tento formát udělal soutěž atraktivní. Extraliga byla vyrovnaná. Do 51. kola jsme nevěděli, jestli budeme hrát play off. Do 46. kola se nevědělo, který tým bude poslední, a tak dále. Bylo celou dobu o co hrát.
Co všechno jste při debatách brali v potaz?
Před sezonou jsme hlavně řešili, aby nebyly žádné nadstavby, podstavby a další extra fáze sezony, kde by se začínalo od začátku a nezáleželo by na dlouhodobé práci. To byla hlavní priorita. Dalším požadavkem bylo, aby nejvyšší soutěž hrálo čtrnáct týmů. Pět klubů, a Dukla Jihlava byla jedním z nich, hlasovalo na začátku dokonce pro to, aby těch týmů bylo dvanáct. Rozhodně jsem přesvědčený o tom, že v kategorii U20 by měla být maximální koncentrace a vše by mělo směřovat do nejužší špičky. Čtrnáct týmů je podle mě ještě o trochu víc než personální potenciál v České republice. Další skvělou věcí byly hrací dny pátek a sobota. Kluci měli celý týden na to, aby chodili do školy a maximálně se věnovali tréninku. My jsme například v pondělí a úterý měli těžké kondiční tréninky a v pondělí a čtvrtky těžkou posilovnu. Režim byl po všech stránkách geniální, až dokonalý.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Už víte, jak budete pracovat v novém systému?
Osobně jsem upřímně z nového formátu velmi nešťastný. Zatím vůbec nevíme, jak budeme při hracích dnech čtvrtek a sobota řešit tréninkový týden, abychom byli přesvědčení, že pro rozvoj kluků děláme maximum. Navíc takhle jsme hráli buď dva zápasy doma, nebo dva venku, během 24 hodin jsme zvládli dvě utkání. Teď se může stát, že ve čtvrtek budeme hrát doma, v sobotu venku, nebo naopak, a toho času pro plný fyzický rozvoj nebude moc. A to vůbec nemluvím o tom, že od prosince se bude hrát pátek, sobota, pondělí. V hokeji se pohybuju dlouho, ale zatím jsem tedy nebyl schopný připravit tréninkový plán na týden, kdy se bude hrát takto. Vůbec nevím, kam dám volno, kam dám těžký trénink. Asi nikam. Dělali jsme si v klubu nástřel plánu na příští sezonu a vychází nám, že najezdíme o dva a půl tisíce kilometrů víc než letos, což odporuje argumentům o úspornějším novém formátu soutěže pro kluby. Pro Duklu bude znamenat asi 150 tisíc korun navíc, pro hráče kolem čtyřiceti hodin v autobusu navíc…
„V hokeji se pohybuju dlouho, ale zatím jsem nebyl schopný připravit tréninkový plán na týden, kdy se bude hrát pátek, sobota, pondělí. Vůbec nevím, kam dám volno, kam dám těžký trénink. Asi nikam.“
Je pravda, že ohlasy na nový formát zatím obecně nejsou moc pozitivní…
Čtrnáct z šestnácti týmů s ním nesouhlasí. Máme tady paradoxní situaci, kdy je většina dotčených oddílů naprosto proti, ale nikdo se nás neptal. V loňském režimu se formát řešil a akademie, trenéři a funkcionáři klubů se na něm podíleli. Vlastně už hned, když se přišlo s informací o možné změně formátu, tak s tím dvanáct ze čtrnácti klubů nesouhlasilo. Samozřejmě souhlasily týmy ohrožené sestupem, což se dá pochopit. Teď jsme ale v situaci, kdy lidi, kteří mají minimální zkušenost s dlouhodobou prací v této kategorii, přišli s tím, že po osmi nebo devíti letech, kdy se systém juniorské soutěže každý rok měnil, se změní i na další sezonu. A přitom většina byla po dlouhých letech spokojená.
Share on Facebook
