Mladík Bukač o Zlínu, Liberci i zraněních: Je třeba brát z nich pozitivní věci
Foto: beranizlin.cz
Rodák z Mostu, který své mládí strávil většinově v organizaci chomutovských Pirátů, aby se přes zámoří, Liberec, Benátky a Jihlavu dostal až do Zlína. Taková je kariéra Daniela Bukače, vytáhlého obránce, jehož na cestě za hokejovými sny brzdí zranění.
V zámoří si zranil koleno a dlouhou dobu scházel.
Po návratu do Česka si zranil rameno a dlouhou dobu scházel.
Nyní se po, jak sám říká, rozjezdové sezoně chce vrátit mezi elitu se Zlínem.
„Každý si tu přeje titul a pak vrátit Zlín zpátky do extraligy. Myslím si, že Zlín je velice hokejové město,“ tvrdí.
A v obsáhlém rozhovoru vypráví i o tom, proč to nevyšlo v Liberci nebo bývalém spoluhráči Nolanu Patrickovi, jehož kariéru zranění ničí.
Dane, jak vlastně probíhal váš přesun do Zlína?
Skončila mi tříletá smlouva v Liberci, takže jsem hledal nové angažmá. A jedna z nabídek byla právě ze Zlína, pro který jsem se nakonec rozhodl.
Co rozhodlo právě pro Berany? Čím vás jejich nabídka nejvíce zaujala?
Asi ambice. Zlín se chce vrátit zpátky do extraligy, to mě oslovilo asi nejvíce. To bylo určitě to nejlepší. Chci pomoct Zlínu se vrátit do extraligy a hrát v popředí Chance ligy.
„Chci pomoct Zlínu se vrátit do extraligy a hrát v popředí Chance ligy.“
Zápas o čelo Chance ligy Zlín vs. Vsetín by mohl mít grády, viďte?
Se Vsetínem to budou rozhodně vyhrocené zápasy, přece jenom je to náš největší rival. Těším se. Jdeme do nové sezony s tím, že chceme udělat zpátky extraligu, takže každý zápas bude důležitý. Doufám, že na konci sezony budeme slavit. Každý si tu přeje titul a pak vrátit Zlín zpátky do extraligy. Myslím si, že Zlín je velice hokejové město.
Poznal jste to i za takovou chvilku?
Jo, určitě jo. Fanoušky jsem poznal už během jedné autogramiády, mají taky své stránky na Facebooku i Instagramu, kde jich je fakt hodně. Je vidět, že jim na hokeji tady záleží.
Řešil jste i nějaké jiné nabídky?
Všechny možnosti byly v Česku, ale nabídky byly spíše z první ligy. Zahraničí jsme s agentem nějak neřešili. Zatím.
Během léta Deníkem Sport proběhla zpráva, že se Zlín ucházel o licenci pro extraligu. Bylo to v kabině určitou debatou?
Něco se asi řešilo, ale vůbec to nebylo nic jistého. Jenom jsme si to přečetli na sociálních sítích. Měli jsme ohledně toho ale i nějakou poradu, pořád jsme čekali, co z toho vyplyne. A nakonec licenci Zlín nekoupil. Popravdě, ani jsem se o to nějak nezajímal. Jenom jsem si to přečetl v médiích. Ale nakonec tedy budeme hrát Chance ligu.
„Maturitu jsem dal, takže už jí konečně mám. Ale vlastně mi to plány nijak extrémně nenarušilo.“
První tréninky na ledě pro vás všechny musely být náročné, že? Letošní léto je extrémně horké.
Nějaké tréninky už máme za sebou a musím říct, že to je v tom vedru fakt příjemné (směje se). Přece jenom jste chvilku v mrazáku, my trénujeme ještě v PSG aréně, kde je i skvělý led a zima. Takže je to celkem příjemné.
Vy jste se k týmu připojil během suché přípravy o něco později. Kvůli maturitě? Nebylo těžké se připravovat na start letní dřiny a zároveň na zkoušku dospělosti?
Přijel jsem kvůli maturitě jen o den nebo dva později oproti ostatním klukům, takže to bylo v klidu. Maturitu jsem dal, takže už jí konečně mám. Ale vlastně mi to plány nijak extrémně nenarušilo.
Foto: Martin Voltr
S čím osobně půjdete do sezony? Týmovým cílem je návrat do extraligy. Ale co od sebe čekáte vy?
Ani nějak nemyslím na sebe, chci být co nejvíce nápomocný týmu. To je pro mě nejdůležitější. A mělo by to tak být i pro ostatní hráče. Od toho se totiž pak odvíjejí ty individuální úspěchy.
Vy jste vysoký bek, ale umíte i dopředu, což u zadáků s takovými proporcemi u nás není tolik zvykem. Nedělají z vás někdy trenéři zbytečně psa obranáře?
To ani nevím, takhle jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlel. Baví mě obojí, rád se zapojím jak do obrany, tak i do útoku. Minulou sezonu jsem odehrál skoro celou i v Benátkách na přesilovce, takže i z toho jsem si dost vzal. Trenéři se mě ale snaží využít i na oslabení. Já osobně mám rád obě strany, jak tu obrannou, tak i tu útočnou. Jsem spíše takový všestranný obránce, rozhodně nejsem čistě defenzivní. Snažím se zvládat obojí, na čemž musím po celou svou kariéru pracovat.
„Měli jsme v Benátkách dobrý kolektiv, který byl plný mladých kluků.“
Jak náročná byla pro vás sezona v Benátkách? Jak těžké bylo jít do zápasů, když už jste poměrně dlouho věděli, že to asi na záchranu stačit nebude?
Měli jsme v Benátkách dobrý kolektiv, který byl plný mladých kluků. Takže jsme si pořád říkali: Co kdyby to byl náš poslední zápas. Dáme do toho maximum. Samozřejmě pak to bylo těžší, když už jsme věděli, že máme jistý sestup, a že nemáme moc o co hrát. Ale snažili jsme se užít si každý zápas. I tak jsme do toho dávali maximum, poslední zápasy, které jsme odehráli, byly z naší strany velice slušné. A určitě jsme nezklamali.
Vy jste v Benátkách byl asi hlavně díky spolupráci s Libercem, ve kterém vám to ale stabilně na extraligu nevyšlo. Nepřemýšlel jste nad tím, proč?
Hodně mě zastavovaly zranění. Sezonu, kterou jsem měl odehrát v Jihlavě, jsem celou promarodil s ramenem a nastoupil jsem nakonec až na poslední zápas semifinále. V Jihlavě mi po sezoně skončila hostovačka, pak jsme zase začínal v Benátkách. Takže by se dalo říci, že cela loňská sezona byla pro mě taková rozehrávací. Nebylo to jednoduché, ale postupně jsem na sobě cítil, že se zlepšuju. A zvykám si zpátky na vyšší a vyšší tempo. Rameno pak také bylo lepší. V Liberci jsem dokonce dostal jeden nebo dva zápasy za áčko, což byla šance se ukázat. Ale jinak jsem moc nedostával šanci. Byla tam velká konkurence a já se hlavně rozehrával.
Takže největší šance se usadit v Liberci byla první rok?
Ano, asi tak to bylo.
Zranění vás tedy docela provázejí. Ale to i jednoho vašeho bývalého spoluhráče – Nolana Patricka, se kterým jste si zahrál v Brandonu ve WHL. Jaký byl?
Byl to hlavně výborný hokejista, řekl bych, že od boha měl naděleno fakt hodně talentu. Byl výborný. I jako kluk byl fajn. Ale byl hodně sebevědomý, jak na ledě, tak i mimo něj. Byl to lídr týmu, kapitán, i tak se snažil všem pomoct.
On už tehdy sezonu promarodil, nebylo na něm znát, že by tomu šel povahou naproti?
To ani nevím, to bych neřekl. I když se vrátil po zranění kýly, tak nám hodně pomáhal a dělal body. Jenže v NHL jako dvojka draftu prodělal nějaké otřesy mozku, kvůli kterým vynechal i jednu celou sezonu. Je to pak znát, zranění hráče vždycky zbrzdí. U něj to pak opravdu bylo znát. Hlavně v NHL, kde skrz zranění nebyl tak vidět. Je těžké se dostat zpátky do sestavy a plné formy. To přeci jenom nějakou dobu trvá.
„Je těžké se dostat zpátky do sestavy a plné formy. To přeci jenom nějakou dobu trvá.“
Ve Vegas se nechali slyšet, že u něj už vůbec neřeší hokej. Ale hlavně, aby mohl normálně žít…
Jestli to je takhle, tak to jde hokej stranou. Nejdůležitější je zdraví.
A jak vlastně hodnotíte svou zámořskou zkušenost a působení v kanadské juniorce?
Jsem moc rád, že jsem tam šel. Bylo to skvělé rozhodnutí. Celkově jsem tam za ty tři roky vyspěl, osamostatnil se, takže to hodnotím rozhodně úspěšně. První nováčkovskou sezonu jsem měl dost povedenou, získal jsem ocenění týmového nováčka roku. Bylo nás myslím deset nováčků, takže jsem za takové ocenění od trenérů byl moc rád. Potom jsem byl i draftovaný Bostonem, takže tahle sezona se fakt podařila.
Ale pak přišlo zranění, viďte?
Jojo, zranil jsem si koleno. Nějak jsem si natrhl meniskus, takže jsem byl asi pět měsíců mimo. A sezona mi začala až v lednu. I kvůli tomu jsem zmeškal jeden nováčkovský kemp. A pak třetí rok v Kanadě jsem šel do OHL, kde si mě vytáhla Niagara. Tam se mi taky celkem dařilo, ale pak už jsem v juniorce zůstat nemohl. Leda na výjimku. Ale já chtěl mezi chlapy, takže jsem podepsal s Libercem.
Jak je pro hráče na psychiku těžké se vyrovnávat se zraněními? Vy na ně navíc máte docela pech…
Je to těžké, ještě takhle v mladém věku, kdy potřebujete co nejvíce hrát a nabírat nějaké zkušenosti. Rozhodně to bylo náročné na psychiku, ale já se na to snažil tolik nemyslet a bral z toho pozitivní věci. Že alespoň budu pracovat: Když jsem měl rameno, tak budu cvičit nohy. A neberu pár kil, trochu se osvalím. A takhle. A během návratů musí hráč zatnout zuby a makat. A hlavně myslet pozitivně.
Vy jste jedním z hráčů toho výborného českého ročníku 1999, který je tím nejúspěšnějším posledních let. Spousta z vás má smlouvu v NHL. Čím to je? Nepomohlo třeba i Nagano?
Asi se to tak nějak sešlo. Od začátku jsme v reprezentaci měli dobrou partu, ale s velkou konkurencí. A pár hráčů se fakt neskutečně povedlo – kluci hrají NHL. A kouzlo Nagana? Nevím, prostě se to nějak sešlo a kluci takhle vystřelili nahoru. Jsem rád, že jsem si s nimi mohl zahrát a vidět, jak rostou. Jejich úspěchy jsou super i pro český hokej.
Share on Facebook
