Padělek otevřeně o britském hokeji: Chci zanechat odkaz. A proč řekl ne návratu?

Aleš Padělek | Foto: Facebook Peterborough Phantoms

12. července 8:01

Pavel Mandát

• Zahraničí

Hrál českou extraligu i první ligu. Teď Aleš Padělek válí ve Velké Británii, kde přidá už svou devátou sezonu. Po osmi letech to ale bude v jiném klubu. „Do hokeje mám pořád chuť. Myslím, že mladým pořád můžu něco předat," říká v upřímném rozhovoru.

Aleš Padělek

útočník, 44 let

2. liga – Jih 2020-2021

Z 5

G 2

A 0

B 2

Vaše mise v anglickém Peterboroughu skončila po osmi letech získaným titulem. Asi nejlepší možný konec vzájemné cesty, že?
No… Jak se to vezme. (usměje se) Úspěch je samozřejmě super, ale nečekal jsem, že skončím. V průběhu sezony mě trápilo zranění, takže jsem vypomáhal jako asistent trenéra. A když se nám povedlo vyhrát play off, měl jsem dojem, že budu pokračovat. Navíc ani v sezoně nebyly signály, že bych měl končit. Všechno přišlo až po posledním zápase.

Takže se dá říct, že sezona byla povedená z týmového hlediska, ale z vašeho osobního už tolik ne?
Pro mě byla povedená z obou hledisek. Vyhráli jsme trofej, o kterou jsem usiloval posledních osm let. Mým cílem zároveň bylo zanechat v klubu co největší odkaz, což se doufám taky povedlo.

To určitě ano, překonal jste spoustu klubových rekordů. Možná vám postaví i sochu…
Sochu asi ne. (usmívá se) Ale během téhle sezony mi v Peterboroughu sdělili, že by rádi vyvěsili moje číslo ke stropu haly, což je pro každého hráče velká pocta.

Jak jste si užil mistrovské oslavy? Dají se srovnat s oslavami v Česku?
Je to něco jiného. I kvůli tomu, že herní systém je v Anglii zcela odlišný. Není tu zdaleka tolik zápasů. V Česku se série play off hrají na tři nebo čtyři vítězné zápasy, takže na úspěchu makáte třeba dva měsíce. Tak jsme to měli s Jihlavou, když jsme v roce 2004 postoupili do extraligy. Úspěch je pak samozřejmě mnohem víc ceněný. Ale i v Anglii to bylo fajn. Většina kluků tu hraje hokej a ještě chodí do práce, takže nebylo jednoduché dát mančaft dohromady. Nicméně jsme se semkli v ten nejlepší možný moment a ubojovali to.

Co oslavy s fanoušky? Ve Velké Británii přece jen není hokej nejsledovanějším sportem…
V tom máte pravdu, hokej tady není sportem číslo jedna nebo dva. Na zápasy nám chodí zhruba 800 fanoušků, vládne tu rodinná atmosféra, většinou potkáváme tytéž obličeje. Takže i proto byly oslavy fajn. Jen je škoda, že fanclub nenašel s klubem společnou řeč a zhruba polovina jeho členů nedávno vystoupila. Klukům bude podpora na domácích zápasech chybět.

Foto: Facebook Peterborough Phantoms

O své budoucnosti už máte jasno?
Mám. Zůstávám v Anglii, už jsem jednomu místnímu klubu dal svoje slovo, které vždycky platí. Budu hrát a zároveň pomáhat s trénováním. Myslím, že mladým klukům pořád mám co předat.

Návrat do Česka vás nelákal?
Neuvažoval jsem o něm. Hlavně proto, že se v Anglii budu ženit. Zároveň si myslím, že mladí hokejisté v Česku mají mnohem víc možností pro vlastní rozvoj než mladí hokejisté v Anglii. I proto mě láká zůstat tady – chci být patronem a mentorem.

O případném přesunu do Anglie přemýšlí někteří čeští hokejisté určitě i dnes. Doporučil byste jim ho?
Upřímně… Záleží na tom, jestli se kluk chce hokejové ještě posouvat. Pokud ano, jsou v Evropě mnohem lepší soutěže. Tady v Anglii hokej zkrátka není zdaleka tolik zaběhlý a přístup k hokejistům je jiný. Když dám příklad: nejsou tu sportovní hokejové třídy a mladí kluci do dvanácti let mají v podstatě jeden trénink za týden, což je dáno cenou za led i dalšími věcmi.

Čili byste ho doporučil spíš starším hráčům, kteří chtějí v závěru kariéry okusit něco zajímavého…
Můžeme to takhle říct. Nicméně měli jsme tu české hráče kolem třiadvaceti let, kteří nechtěli hrát českou 2. ligu a v Anglii dokázali být nadstandardními hráči.

To ale vzhledem k úrovni anglického hokeje není úplně složité, ne?
Může se zdát, ale… Dám vám příklad: vždycky jsem hodně sledoval kariéru Jaromíra Jágra a on říká, že hokej v jednotlivých zemích je úplně jiný. Nevěřil jsem mu, ale postupem času, když jsem hrál českou extraligu, první ligu, druhou ligu nebo na Slovensku a v Austrálii, tak můžu říct, že má pravdu. Fakt není snadné adaptovat se na jiné prostředí a jinou soutěž. Je spousta i výborných hokejistů, kterým to různě po světě nevyšlo.

Foto: Facebook Peterborough Phantoms

Vám adaptace na ostrovní hokej před osmi lety problémy nedělala?
Měl jsem štěstí na dvě věci. Zaprvé, že tady v té době hrál Milan Baranyk, se kterým jsme se kdysi dávno potkali ve Vítkovicích. Zadruhé, že jsem byl cizinec, od kterého se od začátku čekalo, že místní kluky něco naučí. Díky tomu jsem si mohl spoluhráče vést. Jasně, taky bylo potřeba, abych se přizpůsobil, ale měl jsem pozici lídra.

A naslouchali vám mladí jakožto klubové star, která přišla z hokejového Česka?
To byste se musel zeptat jich. (usmívá se) Začátky byly složitější, protože jsem měl problémy s angličtinou, navíc toho v kabině moc nenamluvím. Vždycky se snažím jít příkladem na ledě. Ať už v trénincích nebo při zápasech. Nikdy nic nevzdávám. Právě tím jsem si podle mého respekt spoluhráčů časem získal.

Zpět do současnosti. Sledoval jste jako Čech žijící ve Velké Británii letošní světový šampionát v hokeji?
Sledoval. Snažil jsem se koukat na maximum zápasů. Když mi to třeba z důvodu cestování nevyšlo, koukal jsem alespoň na Onlajny.

Ptám se záměrně, protože vzájemný zápas Česka s Velkou Británií pro vás musel být pikantní, co?
Řekl bych, že pikantní byl spíš pro anglické kluky kolem mě. Vždycky přišli a zeptali se: Tak komu fandíš?

Zvolil jste diplomatickou odpověď?
Ne, řekl jsem, že Velká Británie nemá šanci. (směje se) Víme, jak to je. Z dřívějška navíc znám pana Rulíka, takže vím, jakým způsobem pracuje. Je to člověk, který si vždycky jde za svým. Dokáže si složit tým. I díky němu jsem věřil, že uděláme úspěch. Když pak dorazili kluci z NHL, všechno do sebe zapadlo.

Foto: Facebook Peterborough Phantoms

Zatímco Česko slavilo mistrovský titul, Velká Británie opustila elitní skupinu. Jak to tamní fanoušci zkousli?
Nevybavuju si, že by sestup brali jako velkou ztrátu. Jsou zvyklí. Spíš se tady hodně slaví, když se podaří postoupit. Ale musím říct, že popularita hokeje ve Velké Británii jde nahoru. Hrály se tu přípravné zápasy s Polskem, které byly vyprodané dlouho dopředu. Spousta Britů jela přímo do Prahy, aby svůj tým podpořili. Ale s popularitou fotbalu je to samozřejmě absolutně nesrovnatelné.

Ostatně teď, v době, kdy vrcholí fotbalové EURO a Anglie se chystá na semifinále, se v zemi neřeší nic jiného, co?
Přesně, všichni jdou zvědaví, jestli Anglie šampionát vyhraje. Je tu fotbalová horečka, byť musím říct, že mezi velké fotbalové fanoušky nepatřím.

Takže ani na Premier League jste se nebyl podívat?
Byl, jednou na Arsenalu. Ale že bych si to nějak zvlášť užil, to se říct nedá. Nicméně uznávám, že Premier League je jedna z nejkvalitnějších fotbalových soutěží na světě.

Na klasické upršené anglické počasí jste si už zvykl?
Jo, zvykl jsem si, že tady často prší i z ničeho. (směje se) Jinak ale není počasí v Česku moc odlišné. Spíš pro mě byl nezvyk, že tady v Anglii každý kousek země i třeba řeky někomu patří. Za všechno se platí nebo všude máte cedulku na vlastní nebezpečí. I známí, kteří jeli na dovolenou do Česka, mi říkali, že u nás máme větší volnost pohybu. Když se chce jít někdo vykoupat do rybníka, normálně může a tak dále…

Na závěr tam, kde jste hokejově vyrůstal. Sledujete stavbu Horácké arény v Jihlavě, která po letech průtahů konečně jede na plné obrátky?
To víte, že jo. Jsem Duklák, znám se s Viktorem Ujčíkem i dalšími lidmi z klubu. Když mě letos trápilo zranění, pomohli mi jihlavští fyzioterapeuti. I díky nim se můj zdravotní stav zlepšil. A koneckonců můj asi největší hokejový zážitek se váže do roku 2004, kdy jsme s Duklou postoupili do extraligy. Tehdy byl navíc jejím jednatelem taťka. O to hezčí to pro mě bylo.

Možná škoda, že následující ročník 2005 ovlivnila výluka NHL, že? Bez ní by asi Jihlava měla větší šanci na udržení se v extralize.
Já si naopak myslím, že pro fanoušky bylo super vidět na vlastní oči nejlepší české hokejisty té doby. Jihlavu bych přirovnal k britskému hokeji. Patří k nejlepším v první lize, ale dostat se do extraligy je úspěch a ještě větší úspěch a práce je udržet se v ní. Velkou roli hrají peníze, které v Jihlavě nikdy moc nebyly. Klubu každopádně přeju jen to nejlepší.

Horáckou arénu tedy po jejím otevření předpokládám navštívíte.
Určitě! (usmívá se)

Aleš Padělek | Foto: Facebook Peterborough Phantoms

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí