-
Tipsport ELH
Tabulka Tipsport extraliga
-
Reprezentace
Seniorské turnaje
Juniorské turnaje
Reprezentační zápasy
-
Maxa liga
Tabulka Maxa liga
- 2. liga
- ULLH
-
Mládež
-
CHL
- Ženy
- Para
- Zahraničí
- NHL.cz
- TV
- Hokejka
- Historie
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
7. prosince 2020, 21:20
Martin VoltrNe všechny mladé hokejisty přibrzdila mizerná situace tak citelně, jak mohla. Martin Ryšavý už sice měl našlápnuto do Kanady, ale i doma dál potvrzuje svůj progres. Těsně po extraligové premiéře se vydal na kemp dvacítky bojovat o mistrovství světa.
útočník, 21 let
Bylo by tedy překvapením, kdyby to Ryšavému klaplo. Musí se probít přes starší útočníky, kteří mají o dost víc zkušeností. Ale přerovský mladíček si v poslední době vede parádně. A navíc je na něm vidět, jak zesílil po fyzické stránce.
Z Vítkovic se na začátku sezony vrátil k Zubrům do Chance ligy, kde má po sedmi zápasech sedm bodů. Proto ho Ridera premiérově povolala do A-týmu. Sedmnáctiletý útočník nastoupil minulý týden k zápasům ve Zlíně a proti Pardubicím, hned poté se už hlásil u juniorské reprezentace.
Jak jste nadšený z prvních extraligových šancí?
Bylo to pro mě příjemné překvapení. Už jsme se o tom lehce bavili dřív, ale jelikož jsem byl na kempu dvacítek, tak se to neuskutečnilo. Teď jsem se s některými kluky viděl poprvé, s některými po dlouhé době. Premiéru jsem si užil. Dostával jsem hodně prostoru a trenéři mi věřili, toho jsem si nejvíc vážil.
„Neříkám, že mi extraliga nesedí, ale je to zase něco jiného a musím tomu chvilku dát, než si zvyknu.“
Ve Zlíně jste chodil i na přesilové hry. To se při premiéře opravdu nepovede každému juniorovi.
Přesně tak. Byl jsem na přesilovkách před bránou, což je můj oblíbený prostor a myslím, že to tam celkem umím. Trenéři mě tam hodili, zkusili to. Nemyslím, že jsem tam odvedl špatnou práci, i když samozřejmě to mohlo být ještě lepší. Pokaždé je co zlepšit.
Celkově jste extraligové tempo zvládal?
Oproti první lize je to trochu silovější a hraje se víc na jistotu, dlouhé přihrávky a tak. První liga je občas víc nahoru – dolů. Neříkám, že mi extraliga nesedí, ale je to zase něco jiného a musím tomu chvilku dát, než si zvyknu. Málokdo do toho vletí hned v prvním zápase, vždycky to chce trochu času.
Foto: David Peška, hokej.zlin.cz
Na které borce se můžete ve svém věku nejvíc dívat?
Jsou tam super kluci a myslím, že mě vzali v pohodě. Je tam sranda a my mladí se s nimi můžeme normálně bavit. Největší opora je určitě Roman Polák, který má několik sezon v NHL, a je strašně super jako člověk i jako hráč. Pak Rosťa Marosz, Rasty Dej, Honza Schleiss, Honza Hruška... Zkrátka hráči, od kterých se dá hodně učit. Ale hlavní je to, že mě prostě podrželi. Když jsem udělal chybu, tak mě povzbudili a nevynadali mi.
Vypadá to, že nabíráte sebevědomí. Doma v Přerově jste rozhodl poslední dva zápasy, ve kterých jste si připsal celkem pět bodů.
Extraligové zápasy beru spíš jako odměnu za práci, kterou v Přerově dělám a myslím, že ne špatně. Hrát mezi muži mi v sedmnácti letech asi sebevědomí celkově trochu zvedne, ale že by to bylo závratné a věřil bych si desetkrát tolik, to vůbec. Jenom jsem si zkusil něco nového. Trochu víc jsem si věřil třeba v soubojích u mantinelu, ale zásadní rozdíl to neznamená.
Za Přerov jste vlastně dal samé „špinavé“ góly z prostoru před brankou, o kterém mluvíte. Ten je zkrátka váš.
Popravdě, v první lize se málokdy dávají fakt krásné góly do prázdné brány. Většinou tady padají ty špinavé, ale i ty se počítají. Jsou důležité a nejvíc bolí. V takových zápasech, jako třeba naposledy s Litoměřicemi, rozhodují.
Škoda jenom, že vaše extraligová premiéra se kryla se zápasem Zubrů v Benátkách, kdy se do týmu po několika letech vrátil Stanislav Svozil. Nemohli jste si spolu zahrát...
Psali jsme si se Standou den předem, jestli jedu za Přerov do Benátek. Napsal jsem mu, že ne, že už jsem ve Vítkovicích. Mrzelo nás to, protože jsme si spolu mohli zase po nějaké době zahrát za Přerov, ale nevyšlo to. Snad se tady ještě někdy potkáme.
Určitě ale máte radost, že se vám oběma daří. A taky Tomáši Suchánkovi. Jako tři odchovanci ze stejného ročníku děláte Přerovu čest.
Jo, určitě. Snažíme se Přerovu dělat dobré jméno. A nejsme to jenom my tři, jsou to i starší hráči od nás. Pravda, že jsem si mohl zahrát se Standou, a to nevyšlo, když jsme zase hráli proti Frýdku-Místku, tak Suchoš nechytal... Zatím se nám to vyhýbá. Ale třeba to někdy vyjde (usmívá se).
„Je mi jasné, že už mám určitou zodpovědnost a nemůžu dělat věci, které by mi zkazily jak pověst člověka, tak pověst hráče.“
Jak vůbec zvládáte současné období, kdy se o vás hodně ví, mluví i píše? Jak si s tím v hlavě dokážete poradit?
Je to trošku tlak a zodpovědnost na moji osobu. Ale nesnažím se na sebe házet, že v každém zápase musím dát dva body. Snažím se hrát spíš pořád to svoje a být hlavou nastavený v normálu. Je mi ale jasné, že už mám určitou zodpovědnost a nemůžu dělat věci, které by mi zkazily jak pověst člověka, tak pověst hráče. Už musím být zkrátka vyspělejší a přemýšlet trochu jinak. Je pravda, že je to nezvyk, ale já se s tím peru v pohodě. Mám pár kamarádů, se kterými mluvím o věcech, které s nikým jiným neřeším. A taky můžu cokoli probrat s klukama v kabině. Zatím jsem v klidu.
Teď vás zajímá jenom boj o místo v sestavě dvacítky. Berete to tak, že nemáte co ztratit?
Já nemám určitě co ztratit, jelikož jsem underage hráč a můžu tam hrát ještě příští dva roky. Ale myslím si, že když ukážu, co umím, tak mám šanci, abych letěl. Můžu jenom získat, což je podle mě oproti některým jiným klukům výhoda.
Poprvé jste byl na kempu v Litoměřicích. Měl jste ze sebe dobrý pocit, že jste se starším vyrovnal?
První trénink jsem se ještě rozkoukával, jak to tam vůbec chodí. Ale po jednom, maximálně dvou trénincích jsem už byl na na stejné vlně jako kluci. Myslím si, že jsem tam nepředvedl špatný výkon. Byl jsem se sebou spokojený.
„Já na to zase tak netrpím, abych musel mít vánoční jídlo, dárky včas a tak. Je to jenom jeden den v roce, snad si ho ještě párkrát prožiju.“
Ještě se bavíme na začátku prosince. Počítá ale vůbec vaše rodina s tím, že byste už nemusel být do konce roku doma?
Popravdě s tou možností počítá, máme nějaké varianty. Může se navíc stát, že bych letěl do Kanady a pak zůstával ve WHL, v tom případě by mě už neviděli vůbec. Všechno jsme řešili a pořád řešíme. Sbalil jsem si věci na všechno, a kdyžtak to pak vybalím. Moje rodina počítala s tím, že odletím už v září, a ještě se to nestalo (směje se). Takže celá tahle sezona je nevyzpytatelná.
A neudělali jste si předčasný Štědrý večer? Věřím, že hráči s větší šancí na nominaci možná ano...
Já na to zase tak netrpím, abych musel mít vánoční jídlo, dárky včas a tak. Je to jenom jeden den v roce, snad si ho ještě párkrát prožiju. Hokej je pro mě prostě přednější a musí se pro něj něco obětovat. A když mi to nevyjde, tak budu na Vánoce doma. Nic se nestane a svět se nezboří.
Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
