Rekordman, akrobat, soutěživec i inovátor. To byly tváře legendárního Esposita

Foto: nhl.com

Hokejový svět už pár dní oplakává smrt Tonyho Esposita, jednoho z nejlepších gólmanů sedmdesátých let a klubovou ikonu chicagských Černých jestřábů. Co si při vzpomínce na "Tonyho O" vybavíte vy? Dost možná půjde o nezaměnitelnou škrabošku s bílými dráty, úchvatnou nováčkovskou sezonu včetně rekordních patnácti nul, případně Sérii století, při níž pomohl Kanadě i se starším a slavnějším bratrem Philem porazit Sověty. Kým vším Esposito v NHL byl?

Pro Black Hawks v první řadě super kaufem.

Esposito přišel do Chicaga 11. června 1969 za 25 000 dolarů z Montrealu. U Canadiens sice brankář s italskými kořeny a charisma vyhrál Stanley Cup, jenže byl až trojkou za Roggiem Vachonem a "Gumpem" Worsleym.

Na nové adrese zalepil propast po Glennu Hallovi a stal se ligovou hvězdou. „Moje kariéra rychle vyletěla nahoru a já z toho měl radost, protože jsem věděl, že si vydělám dost peněz," vzpomínal před časem s lišáckým úsměvem.

„Hokej totiž pro něj nebyl zábava, bral ho v první řadě jako práci," podotkla jeho paní Marylin. Esposito v té práci chtěl vynikat. Inkasované branky bral jako potupu, uměl se kvůli nim pořádně naštvat, což dokládá i tato historka.

„Jednou hrálo Chicago s Pittsburghem a vyhrálo 3:4. Chtěl jsem pak s Tonym zajít na pivo, jenže byl šíleně naštvaný, že dostal tři góly. Nikam se nešlo," vybavuje si Jerry Bumbacco.

„Hokej pro něj nebyl zábava, bral ho v první řadě jako práci."

S Espositem vyrůstal, byli kamarádi, hrávali spolu hokej. „Tony byl totálním soutěživcem, nenáviděl porážky. Možná ještě víc než miloval výhry. Žádnou střelu nebral jako nechytatelnou, všechny góly ho štvaly," povídá pro The Sault Star.

A tak dělal švihák s bujnou kaštanovou kšticí všechno pro to, aby je nedostával. Můžeme se bavit slovíčkařením, jestli byl švindlířem, nebo spíš inovátorem, pravdou zůstane, že si kreativně vylepšoval výzbroj.

Třeba tím, že rozpáral betony, napěchoval je kapokem, lehoučkým vláknem používaným v nábytkářství, a zvětšil je o dobrou čtvrtinu (porušoval tak předepsaný rozměr). Nebo tím, že si do brankářských kalhot našíval houby.

Podívejte se na ty obří chrániče:

Na ucpání takzvané páté díry pracoval usilovně, ještě před houbami zkoušel síťku. NHL mu ji zatrhla. Označení inovativní se bez jakéhokoliv zabarvení tak hodí hlavně pro zmíněnou kultovní masku s dráty.

Chtěl se co nejlépe chránit, což bylo obzvlášť pochopitelné při pohledu na jeho kurážný styl. Vrhal se soupeřům pod nohy, hrál často na zemi a v krkolomných pozicích. Zkrátka byl akrobatem.

„Chytám jinak než všichni ostatní, prostě tam sebou plácám. A nebudu na tom nic měnit, to se vsaďte," říkával. Až se člověku vybaví slova Dominika Haška o tom, že není důležité, jak u zákroku vypadá, ale to, že puk chytí.

„Chytám jinak než všichni ostatní, prostě tam sebou plácám."

Shodou okolností i Hašek chytával za Chicago. A také on uhranul jako zelenáč. Espositův nováčkovský ročník ovšem byl jako z jiné planety.

Kryl přes 93 % střel, radoval se z 38 výher, průměrně inkasoval jen 2,15 branky. A hlavně se stal rekordmanem v počtu čistých kont. Coby novic jich udržel patnáct!

„Ten rekord dost možná nikdo nikdy nepřekoná," míní nezapomenutelný kanonýr Bobby Hull, tehdejší Espositův spoluhráč.

Obrácený gard. Lapačku nosíval na pravé ruce:

Foto: nhl.com

„Nemyslím si, že by bylo nějak zvlášť poznat, kdyby místo mě stál v brance někdo jiný. Kluci přede mnou tvrdě dřou. Pro mě je to pak snadné," prohodil Tony O v roce 1970.

Své zásluhy snižoval i později, už coby prošedivělý penzista. „Abyste vychytali patnáct nul, musíte mít před sebou opravdu výborný tým. Jinak udržíte tak tři, čtyři a to spíš náhodou."

Tehdejší trenér Billy Reay to ovšem během oné Espositovy brilantní sezony viděl jinak: „Tony jednoduše nedostává góly, a tím naše výkony ohromně zvedá. Kluky to nakopává. Nic vás nesrazí na kolena tak rychle jako laciné branky."

Jinak to viděli i hlasující o prestižní ceny. V bitvě o Hart Memorial Trophy prohrál gólmanský fenomén jen s Bobbym Orrem, potěšil se alespoň s Calderovou trofejí. Nejnižší brankový průměr v lize mu vynesl premiérovou Vezinu.

Tu získal celkem třikrát, v sedmdesátých letech byl spolu s Kenem Drydenem a Berniem Parentem naprostou špičkou. Na rozdíl od nich ale nedotáhl svůj klub na vrchol. Druhý prsten k tomu z Montrealu nepřidal.

Dvakrát pomohl Chicagu do finále, dvakrát ztroskotal právě na Habs. „Abych řekl pravdu, dodnes mě to štve. Nikdy jsem se přes to úplně nepřenesl," přiznal nedávno. Ač byl pro něj hokej spíš prací než zábavou, chtěl vítězit. Moc, vášnivě. Ostatně na ledě občas dal průchod svému temperamentu. 

S Blackhawks zůstal těsně pod vrcholem, jeho kariéře to na lesku ovšem neubírá. Když NHL sestavovala žebříček 100 nejlepších hráčů všech dob, Esposito nemohl chybět.

Pod stropem United Center visí jeho dres, své místo má patrně nejlepší brankář s lapačkou na pravačce, co kdy hrál v NHL, také v Síni slávy. A teď už také v hokejovém nebi.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz