Šoustal otevřeně o vyřazení Poruby, úletu zlínských fans i sudích: Na blití!
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Do Poruby přišel, aby jí pomohl zapomenout na minulou zpackanou sezonu, hrát v popředí Chance ligy a naplnit ambice. Po nejlepší základní části v klubové historii však musí Tomáš Šoustal skousnout brzké vyřazení, jeho tým ve čtvrtfinále podlehl Zlínu 1:3 na zápasy. Lídr porubské produktivity v rozhovoru pro hokej.cz hodnotí nejen třaskavou sérii, po níž se zlobí na zlínské fanoušky i rozhodčí.
Tomáši, jaké bylo čtvrtfinále proti Zlínu?
Myslím, že hodně vyrovnané. Chleba se lámal ve druhém zápase u nás doma, kdy jsme srovnali z 0:2 na 2:2 a potom jsme si je nechali ve třetí třetině zase odskočit. Jinak další zápasy jsme hráli lepší hokej, byli jsme aktivnější. Nechci shazovat ničí výkon, ale jejich gólman nad ostatními vyčníval. Celou sérii odchytal parádně. Bohužel u nich dali vždy o gól více než my a slavili postup.
Bylo to ve Zlíně skutečně jenom o brankáři Danielu Hufovi, nebo vám třeba chyběl větší tlak do branky?
Řekl bych od každého trochu. Hufíno je vynikající brankář, na poměry první ligy fakt hodně nadstandardní. Ale vždycky se dá. Musíme se podívat do zrcadla a myslím si, že jsou věci, na kterých musíme hodně zapracovat. A tohle je jedna z nich. Na nějaká nahrávání mimo nebezpečné zóny se nehraje, i když je to kolikrát na pohled hezké. Důležité jsou góly před bránou, kde to více bolí. Tam jsou hráči nejvíc odměněni za tvrdou práci. Takže výborný výkon gólmana, ale zároveň naše menší snaha v předbrankovém prostoru.
Sérii rozhodla vaše častá vyloučení, která soupeř potrestal. Souhlasíte?
Souhlasím s tím, že rozhodla. Ale co ve čtvrtém zápase předvedli rozhodčí, to bylo trapné, až normálně na blití! Je smutné, jakou mají sudí v Česku dominanci a monopol, že se ani nemusejí nikomu zodpovídat. Takhle dobrý zápas znehodnotit jejich výkonem, bylo mně z toho smutno. Nechtěli jsme to po utkání filtrovat, abychom nezněli jako nějaké plačky, ale s odstupem času můžu říct, že to bylo tragické. Tohle podle mě nedopadne dobře. Oni si musejí uvědomit, že takhle ne. Jejich namachrovanost, jak se s hráči baví... V extralize je měřítko přísnější, ale v první lize je na blití, co si dovolují a nemají žádnou zodpovědnost. Můžou z*urvit zápas, jak chtějí, pak se vám můžou vysmát do ksichtu, odjet domů, dostat svoje zas*ané peníze a vůbec nic je nezajímá.
Souhlasím, že vyloučení bylo z naší strany dost, ale když vypíchnu jen ten poslední zápas, tak to byla trapná komedie rozhodčích. Zlín odehrál sérii výborně, hrál fakt hodně dobře, ale ve čtvrtém utkání jsme nedostali ani šanci v tom zápase být. Bylo to na zvracení. Tohle by se nemělo stávat. Rozhodčí tam nejsou od toho, aby něco ovlivňovali. Mají se starat o to, aby se jim zápas nezvrtl. Když se to začne zvrtávat, tak mají zasahovat. Ale zápas probíhal v klidu, nebyly tam žádné agresivní fauly a oni pískají takové věci, které by se ani v přípravce nepískly jako fauly. Oni si tam hrají na hrdiny, protože půlka haly řve, nebo nevím proč.
Když se na ty v uvozovkách fauly, které jsme udělali, někdo kompetentní podívá, tak tihle dva by si neměli zapískat hodně dlouhou dobu. Nebo by za to aspoň měli být finančně potrestaní. Když to přehodím na naši stranu, tak kdybychom hráli tak, jak oni pískali, tak si s takovým výkonem nezahrajeme ani v kraji. Ani nevím, jak se ti dva hlavní jmenují (Tomáš Zubzanda a Daniel Jechoutek, pozn. red.), ale podali naprosto tragický výkon. Celkově je to slabé, ale tohle byl šílený podprůměr.
„V Chance lize je na blití, co si rozhodčí dovolují a nemají žádnou zodpovědnost. Můžou z*urvit zápas, jak chtějí, pak se vám můžou vysmát do ksichtu, odjet domů, dostat svoje zas*ané peníze a vůbec nic je nezajímá.“
Už v základní části jste byli suverénně nejtrestanějším týmem celé soutěže. Myslíte, že už jste měli takovou nálepku a rozhodčí si na vás dávali větší pozor?
Je to možné. Druhá věc je, že jako tým s nimi často nesmyslně kecáme. To musím přiznat, abych zase vše neházel jenom na ně. Nemůžeme si z naší pozice s nimi diskutovat úplně o všem. Na druhou stranu máme kapitána, dva asistenty, kteří by měli tu pravomoc mít. A když jsou konstantně odmítání se slovy: běž do p**e, starej se o to, jak hraješ, ty č****u a podobně, tak si nemyslím, že je to od nich adekvátní chování. Že jsme nejtrestanější v lize, k tomu jsme si něco řekli a vyvodíme z toho nějaké důsledky.
Zlín dal dvě třetiny svých gólů po vašich trestech. Čím to, že jste na jejich přesilovky nenašli recept, když jste v základní části měli nejlepší oslabení v lize?
Těžko říct. Velkou roli podle mě hrálo, že dali většinou góly brzo. Čím déle se přesilovka natahuje, tím ztrácíte sebevědomí. Oni ale kolikrát dali gól už po několika sekundách, a to vám hrozně pomůže na sebevědomí do dalších přesilových her. Kdyby se nám je podařilo trošku déle udržet, tak jim začnou přeskakovat puky. Ale tohle vás šíleně nakopne a dodá energii do dalších střídání.
Čím to, že na vás měli zlínští fanoušci takovou pifku? A vnímal jste to na ledě?
V prvním zápase házeli piva na led, tak jsem šel a hodil to zpátky. Nic agresivnějšího, ale od dalšího utkání už na mě pořvávali. Tohle mi vůbec nevadí. Ale co mi hodně vadí, byl transparent ve třetím utkání, který jsem zpočátku neviděl. Až pak mi to kámoši poposílali. Útočit na něčí rodinu, to už je trošku za čárou. Chtěl bych vidět tyhle hrdiny, kdyby mě potkali samotného a nebyli ve stádu nevím kolika tisíc lidí, jestli by udělali stejnou věc a řekli mi to do očí. Hrdina je ve stádu každý, to vidíte třeba i na různých demonstracích. Každý najednou ožije, má křídla, ale pak když toho člověka potkáte, tak většinou sklopí hlavu a začne utíkat.
Jak říkám, fandění a skandování mi nevadí, je to jejich právo, ale když už se napadá rodina, tak s tím mám problém. Tohle nemá nejen ve sportu, ale v celé společnosti, co dělat. Když mají problém se mnou, v pořádku, já jim to brát nebudu, ale obvzlášť moji rodiče jsou nejlepší lidé na světě. Neublížili by ani mouše, jsou to skvělí modelové pro mě i mé bráchy a vůbec si něco takového nezaslouží. Obzvlášť když na utkání jsou a musejí to vidět, tak je to pak mrzí.
Jste znám tím, že na ledě rád provokujete. To si musíte zápasy play off neskutečně užívat...
Je to tak. Ale už to není jenom o provokování, musíte hlavně podávat dobré výkony. Určitě se toho však neštítím. Asi nám to ale nebylo tak platné, jak bych doufal. (odmlčí se) Těžko se mi to hodnotí. Nikdo jsme nepočítali s tím, že teď už budeme mít po sezoně. Šíleně mě to mrzí i z osobního hlediska, protože jak už jsem říkal klukům – nikdy nevíte, kdy v kariéře budete mít tak silný tým, že můžete pomýšlet na nějaké dobré umístění, vítězství. Nemusí se to každý rok sejít, pak můžou být četnější zranění, nemusí se dařit. Úspěch v základní části se teď tak trochu maže neúspěchem v play off. Je to takové hořkosladké – perfektní základní část a pak zápasy, kdy jde o všechno, jsme nebyli sami sebou. Nedokážu najít všechny důvody, je to na delší analýzu.
Velká škoda, protože nikdo z nás nemládneme a hlavně starší kluci, kterým je už přes třicet, neví, kolik let ještě budou hrát hokej. Šance s dobrým týmem nepřichází každý rok a to si musíme uvědomit. Pokud poskládáme znovu silný tým na příští sezonu, tak to musíme chytit za jiný konec. Je potřeba vše budovat spíš k play off, v němž se rozhoduje o úspěšné a neúspěšné sezoně. Kdybychom šli letos třeba z předkola a teď byli v semifinále, tak je sezona považována za úspěšnou. Teď naopak tím, že jsme se všichni okolo klubu namlsali, když jsme skončili v dlouhodobé části vysoko, tak čtvrtfinálové vyřazení bereme jako neúspěch.
„Útočit na něčí rodinu, to už je trošku za čárou. Chtěl bych vidět tyhle hrdiny, kdyby mě potkali samotného a nebyli ve stádu nevím kolika tisíc lidí, jestli by udělali stejnou věc a řekli mi to do očí. Hrdina je ve stádu každý. Pak když toho člověka potkáte, tak většinou sklopí hlavu a začne utíkat.“
Když se ohlédneme za základní částí, vykročili jste do ní výborně, dlouho vedli. Ale zhruba od prosince už to nebylo ono, byly na vině absence klíčových hráčů?
Stoprocentně. Jedna věc jsou výkyvy ve formách, ikdyž se to lidem asi těžko chápe, nejde odehrát 52 zápasů výborně. I kdybychom měli tým zdravý, tak vždycky přijde nějaká herní krize, deka, kdy děláte věci pořád stejně, naopak v tréninku přidáváte dávky, ale padne to na vás. Takovou deku jsme měli v prosinci a pak v únoru. Dostali jsme se z toho, ale v play off... Ne že bychom na to nenavázali, protože zápasy byly super, byli jsme hokejovější, ale nedali jsme víc branek, což nás tlačilo celou sezonu.
Musíme šíleně moc zapracovat na zakončení. Do šancí se dostáváme, ale pálíme jich hrozně moc. Je rozdíl, jestli dáte třeba patnáct gólů za sezonu, nebo pět. Zaprvé kvůli sebevědomí a zadruhé na to, jak se na vás ostatní dívají. Neměli jsme zápasy, kdy by nás soupeři přehráli, ale ty šance nám zlomily vaz. Třetí zápas se Zlínem jsme jich měli tak pětkrát víc než oni, ale bylo to o výkonu jejich gólmana a naší nemohoucnosti dát gól. Šancí jsme měli strašně moc, takové tutovky se musejí proměňovat.
Pozitivem sezony jsou pro Porubu určitě návštěvy, které se oproti minulým sezonám hodně zvedly. Vnímali jste to v kabině?
Stoprocentně ano, jsme za to šíleně rádi. Kluci říkali, že v porovnání s předchozím rokem je to jako den a noc. Moc si toho vážíme. I když to zní jako klišé, je velký rozdíl, před kolika lidmi hrajete. Energie i drajv do zápasu, to je pak něco jiného. Klobouk dolů před našimi fanoušky. Když jsme se vraceli ze Zlína, tak na nás čekali a fandili. Patří jim obrovský dík za celou sezonu. Každému, kdo se toho zúčastnil. Vím, že kolikrát to pro ně není v menším počtu lehké, ale vždycky jsou slyšet a fandí nám. Vážíme si každého fanouška, který se na nás přijde podívat, moc jim za to děkujeme.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Po nepovedeném ročníku 2021/22 se v Porubě výrazně obměnil kádr. Ten předešlý nepůsobil jako tým, letos už jste vystupovali výrazně soudržněji. Souhlasíte?
Nebudu hodnotit minulý rok, protože jsem tady nebyl a nechci klukům nějak křivdit. Můžu říct jen letos, kdy to bylo fajn. Určitě jsou věci, na kterých ještě musíme zapracovat, ať už je to lepší komunikace, spolknout svoje ego či přestat komentovat sudí. Takové kolektivní věci, které v jednom, dvou zápasech neudělají rozdíl, ale jak se to pak v průběhu sezony nabaluje na sebe, tak z dlouhodobého hlediska mohou udělat problém. Ale parta tady byla fajn. I co kluci říkali, tak mnohem lepší než loni. Ale pořád jsou věci, na kterých jako tým a skupina, která chce uspět, musíme začít pracovat směrem k příští sezoně.
Máte přibližně představu, kolik procent týmu bude pokračovat?
Moc ne. To je jedna z věcí, o kterých se v kabině tolik nebavíme. Vím o pár klucích, co mají podepsáno jako já i na další sezonu. Ale o těch, kterým končí smlouva a jsou na odchodu, ne. Je to čerstvé a popravdě se mi moc nelíbí řešení smluv v lednu a únoru, kdy kluci mají před vrcholem sezony a už třeba vědí, že budou jinde. Je to tak nastavené, to nezměníme, ale přijde mi to takové, že už potom v uvozovkách kromě peněz nemají o co hrát. Naopak můžou ztratit tím, kdyby se třeba zranili. Je to nešikovně udělané, že už nemusejí podávat úplně stoprocentní výkony, když vědí, že pokračovat v týmu nebudou. Já mám normálně podepsanou smlouvu i na příští sezonu, takže pokud se nic nezmění, budu pokračovat.
„Cíl pro příští rok je stejný. Podávat v Porubě výborné výkony, aby mužstvo vyhrávalo, dařilo se mi a budu rád za každou šanci v extralize. Asi není nic špatného na tom, když řeknu, že mým dlouhodobým cílem je vrátit se do extraligy na plný úvazek. Ale to si musím zasloužit výbornými výkony v první lize.“
Se 43 body za 23 branek a 20 nahrávek jste se stal nejproduktivnějším hráčem týmu. Dá se říct, že po osobní stránce jste se sezonou spokojený?
Popravdě moc ne. Očekávám vždycky od sebe víc než můžu. Body jsou jedna věc, to bylo jakž takž dobré. Ale pro mě je důležité být na puku a snažit se dominovat každé střídání, a to jsem v určitých fázích sezony měl. Ale byly tam i výpadky. I když jsem třeba nějak dělal body, tak to nebylo takové, jak bych si představoval. Musím zapracovat na tom, ať je každý zápas víc a víc dominantní. Pořád chci od sebe více. Být víc na puku, hrát méně u nás v pásmu, vytvářet spoluhráčům ještě víc šancí. Těch věcí je strašně moc.
Na začátku sezony jste zmínil, že byste rád dostal šanci také v extralize. Proč se to nepovedlo?
Nějaké nabídky během sezony byly, ale bohužel to není administrativně tak jednoduché. Nepovedlo se, pro příští rok je cíl stejný. Podávat v Porubě výborné výkony, aby mužstvo vyhrávalo, dařilo se mi a budu rád za každou šanci v extralize. Asi není nic špatného na tom, když řeknu, že mým dlouhodobým cílem je vrátit se do extraligy na plný úvazek. Ale to si musím zasloužit výbornými výkony v první lize. Když šance přijde, tak na ni musím být připravený.
Přeje Třebíči, favorizuje Prostějov
Koho teď v Chance lize favorizujete na titul?
Jedna věc je favorizovat a druhá, komu to přeju. Možná to někoho překvapí, ale favorizuju Prostějov, protože si myslím, že jsou připraveni velice dobře, co se týče strategie. Mají tým s obrovskými hráči, poskládaný akorát na play off. Dokážou přijmout i rozdat hit, mají čtyři lajny fakt dobrých kluků, kteří do toho jdou. Ale komu fandím nejvíc, je Třebíč. Znám tam dost kluků. Hlavně Martinu Dočekalovi bych to strašně přál, je to perfektní kluk, se kterým jsem vloni hrál. Ten mi přirostl hodně k srdci. Moc fajn borec jak na ledě, tak i mimo něj. Určitě se na zápasy budu dívat. I když to přeju Třebíči, tak si myslím, že vyhraje spíš Zlín. A druhou sérii Prostějov.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Share on Facebook
