V Německu už jsem doma, vypráví Schmidt. Jak koronavir ovlivní tamní hokej?
Foto: https://www.infranken.de/
Už sedm let působí v Německu a letos prožil svůj nejlepší rok. Tomáš Schmidt v dresu Bayreuth Tigers zaznamenal 37 kanadských bodů a zařadil se mezi nejlepší zadáky soutěže. V obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz mluví o uplynulých sezonách, podmínkách v Německu nebo další změně působiště.
Bayreuth zakončil letošní ročník na dvanáctém místě, předkolo play off vám uteklo o čtyři body. Jaká byla uplynulá sezona z vašeho pohledu?
Utekl nám začátek, protože jsme prohráli osm zápasů po sobě a pak už bylo těžké to dotahovat. I když se nám podařilo udělat bodovou šňůru, tak už to nebylo takové. Neměli jsme šanci, víceméně jsme to jen dohrávali.
Myslíte, že se lámala už v prvních dvou měsících?
Určitě. Po prvním víkendu jsme byli na čele, ale to jsme vyhráli dva zápasy a pak právě přišla ta série a všichni nám utekli. U nás bylo důležité vyhrát třeba dva tři zápasy po sobě, a to se nám nepovedlo. Jen jsme se lámali, že jsme za víkend jedno utkání vyhráli a druhé prohráli. Strašně dlouho jsme čekali na nějakou šňůru, která přišla až někdy po Vánocích, a to jsme začali až někdy v půlce ledna. Na konci už to ale bylo těžké honit.
Po přestupu z Drážďan se vám v dresu Tygrů velmi bodově dařilo. Proč jste se vlastně po čtyřech letech rozhodl odejít?
V Drážďanech jsem za čtyři roky nedostal důvěru, neměl jsem ani takový ice time. Nevím, čím to bylo, jestli se trenérům nelíbil můj herní styl, protože asi nehraju podle jejich představ. Když jsem přišel do Bayreuthu, tak jsem důvěru dostal. V prvním měsíci jsem ještě bojoval o sestavu, ale pak jsem začal hrát i přesilovky, a proto jsem měl tolik bodů. Prostě jsem splácel důvěru.
„V prvním měsíci jsem ještě bojoval o sestavu, ale pak jsem začal hrát i přesilovky, a proto jsem měl tolik bodů.“
O devatenáct bodů jste překonal své osobní maximum. Sledoval jste individuální statistiky?
Koukal jsem na to, ale body pro mě nic moc neznamenaly. Vím, že jsem jich měl hodně, povedlo se mi jich za jeden víkend udělat snad osm. V jednom utkání jsem měl pět bodů a kluci se mi smáli, že to byl můj nejlepší zápas v soutěži. Pro mě je nejdůležitější, abychom nedostávali góly a byl jsem v plusu.
Foto: https://www.kurier.de/
Po roce vás čeká další změna, od nové sezony budete nastupovat za Bad Nauheim. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Chtěl jsem postoupit k mančaftu, se kterým snad budeme hrát play off, šlo hlavně o sportovní stránku. V Bayreuthu jsme hodně prohrávali. Věřím, že v Bad Nauheimu budeme hrát o šestku a budeme v play off. Vím, že už v polovině sezony tam s obránci měli problém a chtěli mě. Čekal jsem, až skončí sezona a nějak se domluvíme. Měl jsem i nabídky z Bayreuthu, zachovali se tady ke mně pěkně. Kdybych nevěděl, že mě v Bad Nauheimu tak chtějí, tak určitě zůstanu tady.
Jaké mají hokejisté ve druhé německé soutěži podmínky?
Někde zimáky nejsou skvělé, bývají i polootevřené. Není tady taková výbava, ale nebyl jsem ani v prvoligových týmech, kde by to bylo jiné. Hrál jsem v Kadani, tam až po několika letech zařídili posilovnu za spoustu peněz. Myslím, že je to něco mezi extraligou a první ligou. Dobře se tady o nás starají, a když někdo něco potřebuje, tak to většinou dostane.
A jak byste popsal herní kvalitu soutěže?
Letos jsme to měli tak vyrovnané, že bych to určitě srovnal s první ligou. Některé týmy mají i lepší cizince, takže by podle mě porazily i poslední mužstva z extraligy.
„Některé týmy mají i lepší cizince, takže by podle mě porazily i poslední mužstva z extraligy.“
Jste odchovancem Karlových Varů. Jak na období v mateřském klubu vzpomínáte?
Na některé věci moc hezky. Třeba když jsme s juniorkou vyhráli mistra, už v sedmnácti jsem hrál za áčko. Myslím, že jsem tehdy asi čtyři zápasy hrál v první lajně s Michalem Dobroněm, to pro mě byl velký zážitek. Akorát jsem nedostal víc příležitostí.
Jaké pro vás bylo hrát v sedmnácti extraligu? Nerozklepaly se vám z toho nohy?
Člověk je spíš nervózní před zápasem, ale když do toho skočí, tak už ne. Mám rád, když jsem trochu nervózní, protože se na to pak soustředím a není mi to jedno. Taková zdravá nervozita je dobrá, užil jsem si to. Každý rok jsem si pak odehrál pár zápasů, když se někdo zranil, ale bohužel to bylo tak, že jsem dostal šanci jen při zranění. Jezdil jsem hrát první ligu do Mostu a Kadaně. Spíš jsem byl vždycky tréninkový kůň, který vyhrával letní přípravy a byl výborně fyzicky zdatný, ale na ledě jsem nikdy moc šanci hrát extraligu nedostal. Jednu dobu jsem málem skončil s hokejem, protože se Kadaň a Vary musely nějak domluvit. Trénoval jsem v Sokolově a nevěděl, co se mnou bude, jestli půjdu do práce nebo budu moct někde hrát. Už jsem se díval i na jiná angažmá.
Foto: https://www.eishockeynews.de/
Jaké jste měl tehdy možnosti?
Chtěl jsem do Německa a Anglie, ale zatím nic nebylo. Kluby se nakonec domluvily a odehrál jsem ještě jednu sezonu v Kadani. Pak se stala taková příhoda: handrkovali jsme se o dva tisíce korun, v Kadani jsem byl na tréninku a čekal jsem, že se domluvíme, protože dva tisíce měsíčně navíc nejsou žádné peníze. Oni ale řekli, že mi to nedají, ať si sbalím bágl a jdu pryč. Nikam jinam v Čechách jsem jít hrát nemohl, protože by za mě někdo musel zaplatit třeba milion, a to prvoligové kluby v životě nedají. Takže jsem začal sezonu v Německu v Regensburgu.
Po roce ve třetí německé lize jste se posunul o soutěž výš…
V Oberlize se mi celkem dařilo. Našel si mě Bremerhaven, kde mi pomohli udělat německé papíry. Byl jsem rád, že jsem postoupil do DEL2 a teď se tady držím. Letos jsem byl snad osmý nejlepší obránce, prosadil jsem se a udělal dobrou sezonu.
Přemýšlíte někdo o návratu do Čech?
Jestli si někdy zahrát v první lize… To asi ani ne, to bych radši hrál Oberligu v Německu, finančně se to nedá srovnat. Přijde mi, že už jsem doma v Německu. V Čechách stavíme barák, takže domů jezdíme jen na čtyři měsíce přes léto. Asi bych se nevrátil.
„Přijde mi, že už jsem doma v Německu. V Čechách stavíme barák, takže domů jezdíme jen na čtyři měsíce přes léto.“
Sledujete české soutěže?
Určitě se párkrát podívám. Letos jsem hodně sledoval Sokolov pod vedením pana Mlejnka a věřil jsem, že udělají nějaký úspěch a nebudou poslední. My jsme proti nim hráli přáteláky, myslel jsem, že na tom budou líp.
Celý svět se aktuálně vyrovnává s pandemii koronaviru. Co na to říkáte?
Zrovna jsem v Německu. Ze začátku se tady nic neřešilo, asi týden nebo dva po nouzovém stavu v Česku se až začalo. Ne že by byl zákaz vycházení, ale lidi smí jen nakoupit, k doktorovi a můžou se jít projít. Nikdo tady nenosí roušky, i když si myslím, že jsou zbytečné. Když jde někdo do lesa nebo na kolo, tak je to úplná blbost. Ale zase když se jde nakoupit, tak je to určitě správné, aby nenakazili další lidi. Zdravotnictví v Německu je výborné. Trochu jim ze začátku ujel vlak, ale myslím, že to bude dobré a stihnou to zastavit.
Jak se vás osobně dotýká současný stav?
Buď se jdu do lesa projet na kole nebo proběhnout. S manželkou cvičíme doma, jsme takoví parťáci, kteří se od sebe ani nehnou. Základem všeho je mít oporu v rodině. Omezuje nás to, nejradši bychom odjeli domů, ale čekáme, až se vyřídí pár věcí. Pak nás čeká čtrnáctidenní karanténa, takže to pro nás taky není jednoduché. Zůstáváme v Německu, dokud tady nevyřídíme byt. Doufáme, že to bude rychle pryč a normálně začneme sezonu.
Foto: https://www.imago-images.de/
Jak podle vás pandemie ovlivní místní hokej?
Hodně to s ním zamává, některé kluby budou mít velké problémy. Vím, že některé kluby mají potíže s výplatami, protože všichni spoléhali na to, že někdo bude hrát play off a bude pár zápasů navíc. Uvidíme příští sezonu, pár týmů bude mít asi existenční problémy. Tady je dobré, že jim pomůže stát. Někteří kluci šli na šedesát procent platu, jinde vypovídali smlouvy a šli rovnou na pracák. Tady je to tak, že každý hokejista má smlouvu na osm měsíců, a pak jde na pracák. Takže jsme čtyři měsíce nezaměstnaní. V Čechách jsem si to nedokázal představit, ale tady je to úplně normální. Jen v nejvyšší soutěži mají roční smlouvy, ale stejně si radši někdo vezme osmiměsíční a pak jde na pracák. Většinou jsme přes léto tam, nemáme žádné letní přípravy, každý se připravuje sám. Vlastně nás platí německý úřad práce.
Dokážete si představit, co byste dělal, kdybyste nehrál hokej?
Už jsem si dělal sám účetnictví a daně, pracoval jsem na diskotéce za barem. Taky jsem dělal v restauraci, mám dost zkušeností. Určitě bych šel někam za hranice, možná do skladu nebo trénovat. Nejlepší by pro mě bylo něco se sportem, protože se potřebuji hýbat a je to pro mě důležité. Až jednou skončím, tak určitě budu mít co dělat.
„Mám rád cyklistiku, v Drážďanech jsem čtyřikrát jel Škoda Velorace, byl jsem se podívat i na Tour de France nebo jsem vyjel Mont Ventoux.“
Jak trávíte volný čas?
Mám rád cyklistiku, v Drážďanech jsem čtyřikrát jel Škoda Velorace, byl jsem se podívat i na Tour de France nebo jsem vyjel Mont Ventoux. Kromě toho jsem zkusil i Karlovarský triatlon.
Jaké před sebou máte osobní cíle?
Když jsem byl menší, tak jsem se chtěl dostat do Kanady, tam jsem si aspoň zahrál. Nikdy jsem neměl cíle se dostat do NHL. Teď chci být zdravý a hrát co nejdéle v Německu, protože je to pro mě taková jistota. Dokud mě to bude bavit, tak budu hrát hokej. Pak bych se mu chtěl věnovat i až budu starší.
Share on Facebook
