Věřit a nepochybovat! Tvrdohlavého Kantnera zachránila KalPa: Moc brzy jsem lámal hůl
Matyáš Kantner
|
Foto: Ukko Juntunen, kalpa.fi
Že je severní vítr krutý? Pro příběh Matyáše Kantnera tahle část refrénu ze známe písničky neplatí. Naopak, na finský vánek nedá dopustit – v Kuopiu konečně našel herní pohodu. „Je to pro mě něco nového, takový čerstvý vzduch do kariéry,“ vypráví upřímně.
Před čtyřmi lety naplno vyletěl z plzeňské líhně talentů. Vytáhlý křídelník vedle mentora Milana Gulaše explodoval a vedení si mohlo mnout ruce: Roste nám nový lídr!
Vše ale sluncem zalité nezůstalo. Kantnerův rozvoj se v dalších sezonách přibrzdil, sebevědomí nenačerpal ani po trejdu do Mladé Boleslavi. Do správných kolejí ho zase vsadila až štace v zemi tisíců jezer...
Prvních pět utkání v novém roce = sedm bodů za tři góly a čtyři asistence. Místo juchání u šampaňského jste šteloval formu?
(usměje se) Nějak mi to na začátku roku vyšlo. Nevím, vrátili jsme se po Spengleru a přišlo to samo. Kéž bych věděl, čím to bylo. Netrvalo by to tak dlouho. Snažím si tohle období užít a vytěžit z něho maximum.
Předtím to tedy z vašeho pohledu nebylo ideální?
Herně to bylo docela v pořádku, ale bodová očekávání jsem měl asi větší. Na druhou stranu jsem neměl žádné série bez bodů, takže to nějakým způsobem naskakovalo. Zažil jsem nějaké slabší období, ale tohle je spíš nadstandardně dobré, než že by předtím šlo o nějakou krizi.
Hlušší série můžou raz dva nahlodat sebevědomí…
Je to tak. Začnete vymýšlet všelijaké věci a svádíte to na všechno možné. Jsem rád, že se mi to v této sezoně zatím vyhýbá, pro psychiku je to super.
„Zažil jsem nějaké slabší období, ale tohle je spíš nadstandardně dobré.“
Když jsem si projížděl statistiky z některých vašich zápasů, tak mě překvapil nízký počet střel na obou stranách. O čem to vypovídá, klasický finský styl hokeje?
Podle mě to je v tom, že nechceme střílet z každé pozice. Když se koukám na extraligu, tak je tam hrozně moc situací, kdy se vystřelí od modré čáry, nikdo není před bránou a je splněno. Máme střelu na bránu, ale vlastně z toho absolutně nic není. Tady se nehraje úplně defenzivně, pramení to spíš z toho, že se situace chtějí řešit konstruktivně, kreativně, abychom si vytvářeli velké šance. Ne že se vypálí na bránu a na konci zápasu to vypadá, že se hezky střílelo. Ale pravda je taková, že to na pohled mohlo být defenzivnější než ve Finsku. U nás je deset střel z osmnácti fakt velká šance. Chybí tady ty střely od modré čáry, nebo když se přejede do pásma, tak nějaké to hození na bránu. To se ze hry vytratilo.
Dovedu si představit, jak si to užívají gólmani. Těžko pak budou nahánět individuální statistiky, ne?
Loni tady byl jeden Švéd a řešil to, že se nedají mít dobrá čísla. Čeká půl třetiny na zákrok, pak dvakrát přijde během pěti minut... Nedá se s tím moc dělat.
Vyžadují po vás trenéři tuhle rozvahu v ofenzivní zóně? Že řeknou: Hele, tady jsi to mohl udělat jinak, počkat si na lepší moment...
Úplně takhle přímo ne. Ale co si vybavuju, takové ty střely od modré čáry… Takhle hrát nechceme. Ať si to obránce podrží, počká, až tam bude někdo před bránou a snaží se soupeře unavit kombinací v pásmu. Ne že to tam jen hodí a nic z toho nebude.
Jinak už jste se jako dobrý bruslař v lize otrkal?
Jo, bruslit mě nutí v každé situaci. A pak něco začít hledat. Pohyb se hodně hrotí, pro mě osobně je tady hokej zábavnější. Baví mě víc než v Česku, ale to je jen můj subjektivní pocit. Nemám to ničím podložené.
„Pohyb se hodně hrotí, pro mě osobně je tady hokej zábavnější.“
Jak má klub vlastně nastavené ambice? Díval jsem se, že čtvrtfinále play off nepřelezl od roku 2017.
Tlak na nás úplně není, podle mě jsme hodně nad ambicemi. Poslední dva roky není rozpočet na to, abychom hráli čtvrté místo. Tým hraje nad očekávání dobře, všichni si to užívají. Za ten rok jsem žádný tlak na výsledky nezažil.
Což musí být pro hráče vždycky příjemné, když to porovnáme třeba s velikány z Tampere…
Přesně. Kluby tam do hokeje dají daleko víc peněz, tlak je určitě jiný. V tom je to fajn, protože člověk jde na zápas a nepřemýšlí o tom, že když se nevyhraje, tak z toho bude zle. Snaží se si ty zápasy užívat a neřeší věci kolem. Není to takový velkoklub jako v Tampere nebo Oulu.
Hned mi v hlavě vyskočila paralela s vaší mateřskou Plzní, co na to říkáte?
Myslím, že je to hodně podobné. Když jsem byl v Plzni, tak tam rozpočet taky nebyl v horních pozicích, ale hokej se dělal dobře. I tady je hodně odchovanců, dost mladých kluků. Já se tam řadím mezi jednoho z nejstarších, což v mém věku… (usměje se) Nejsem na to úplně připravený. Ale je to dobře poskládané, kluci to zvládají dobře. Souhlasím s tím, že se to lehce podobá Plzni.
Jeden z nejstarších v kabině… Řeknete si k některým věcem svoje?
Přiznám se, že neřeknu skoro nic. Nejsem takový. Jiní mluví anglicky líp, někteří Finové to střídají. Nemá cenu se jim do toho motat, dělají to dobře. Pořádně jsem tady asi nic neřekl, snažím se spíš naslouchat. A být ten, kdo jde příkladem hrou a chováním mimo led.
„Přiznám se, že v kabině neřeknu skoro nic. Nejsem takový.“
Ono hráčů ze zahraničí v týmu moc není, že?
V útoku jsem tam sám, v obraně je pět cizinců. Nějakou skupinu importů máme, ale bylo by fajn tady mít i Čecha. Takhle je tady švédská skupina.
Za pár dní uběhne rok od vašeho přestupu na sever. Zpětně to na mě dělá dojem, že už jste změnu nutně potřeboval. Mám pravdu?
Jo. Byla to pro mě taková záchrana, druhá šance, za kterou jsem klubu hrozně vděčný. Moc mi to pomohlo. Je to pro mě něco nového, takový čerstvý vzduch do kariéry. Jsem rád, že jsem tuhle možnost dostal a snažím se ji využít, jak to jde.
Jak to v Česku dospělo do takové fáze?
Těžko říct. Přemýšlel jsem o tom loni po sezoně, ale nevím… Možná jsem něco moc brzy vzdal, příliš brzo v určitých ohledech lámal hůl. Vyvinulo se to do této situace, přišla jiná příležitost.
Tehdy ještě plzeňský kouč Ladislav Čihák o vás přitom prohlásil, že jste se nikdy nenechal ničím odradit.
Bylo to složité. Asi v tom pravdu měl, byl jsem tvrdohlavý a šel si za svým. Dospělo to do situace, kdy… (odmlčí se) Těžko se mi o tomhle mluví. Asi je to moc čerstvé, abych se o tom pořádně rozpovídal.
„Po tom velkém roce jsem čekal, že to bude jen růžové, všechno půjde, paráda...“
Dobře, nechci vás trápit. Zeptám se ale na breakout sezonu v Plzni, kdy jste se utrhnul a nasbíral vedle Milana Gulaše skoro čtyřicet bodů. Proč se na to nepovedlo navázat?
(přemýšlí) Po tom velkém roce jsem čekal, že to bude jen růžové, všechno půjde, paráda, hokej mě bude bavit… Sezony potom ale úplně nepřišly. Těžko říct, proč to tak bylo. Rád bych na to odpověděl. Kdybych to věděl, tak se to nestane. Asi jsem měl mít větší trpělivost, nic neměnit. Když se pak nedaří, tak přemýšlíte o všem možném. Lepší je nechat to běžet, věřit tomu, co děláte… To je můj momentální klíč k tomu být úspěšný. Trpělivost a nepochybovat nad sebou, protože to byla taky jedna z mých vlastností.
Ve výsledku vás to vnitřně posílilo, ne?
Přesně tak. Je to nějaká zkušenost, kterou jsem si prožil a dala mi školu do dalšího života, jak se chovat nebo nechovat v různých situacích. Tohle je jedna z nich, když to není úplně dobré, tak nad tím nelámat hůl a věřit tomu, co děláte od začátku sezony. Ono se to zlomí, a když ne… Tak taky nejde jenom o hokej.
Matyáš Kantner | Foto: Facebook KalPa
Doslechl jsem se, že spolupracujete s mentálním koučem...
Nepřikládám tomu zásadní váhu, ale určitě to byla věc, co mi pomohla. Najednou to instantně začalo fungovat. V Kuopiu máme týmového mentálního kouče, pracuju s ním od začátku sezony a do krizí jsem se nedostával. Když o tom teď přemýšlím takhle nahlas, tak je to asi jedna z věcí, která tomu pomůže. Po té úspěšné sezoně jsem takhle nikoho neměl. Je snadné si říct, že to bylo tím. Ale možná to k něčemu přispělo.
Tak hlava tvoří kolik – aspoň 70 % výkonu?
Věřím tomu. Když jdete do zápasu a pochybujete nad sebou, že to teď není ono, jestli jste tady správně, jestli jste na ten tým nebo ligu dostatečně dobrý, tak to určitě nepůjde. Když do toho naopak vletíte s tím, že jste perfektně připravený a že se stane, co se stát má, tak to většinou bývá v pohodě. To je podle mě základ. Když se vám do hlavy vklíní negativní myšlenky, tak výkon nemůže být dobrý.
„Když je člověku dvacet let, tak před sebou vidí vzdušné zámky.“
Jak se vám podařilo zavřít jim cestu?
Podle mě to přijde s věkem. Když je člověku dvacet let, tak před sebou vidí vzdušné zámky. Vytváří na sebe nesmyslný tlak a myslí si, že bude nejlepší útočník na světě. Pak dospěje k tomu, že to není jen o tom. Musí se s tím naučit pracovat. Není třeba na sebe dávat takový tlak.
Jak sezení s mentálním koučem vypadají? Proberete spolu i věci mimo hokej, nebo třeba konkrétní herní situace?
Potkáváme se jednou za čtrnáct dní, vlastně je to půlhodinové povídání o životě a hokeji. Kam nás to zavede, tam nás to zavede. Dá mi to do hlavy nějakou myšlenku, se kterou se dá pracovat. Je to tak půl na půl, někdy se bavíme o běžném životě. Výkony vychází taky z toho, jak žijete mimo led. Probíráme normální věci, co dělám, jestli za mnou přijede přítelkyně a tak…
Využívá jeho služby celá kabina?
Ty jo, to nevím přesně. Řekl bych, že tak polovina určitě na pravidelné bázi. Potom máme jednou měsíčně týmový mítink s celou kabinou. To je taky fajn, člověk začne pracovat s jinými postřehy. Je to pro mě nové.
Existují i v Česku takové možnosti?
Já jsem to v Plzni a Boleslavi nezažil. Nedokážu to zhodnotit a nerad bych říkal, že to tady funguje skvěle, když nevím, jak je to doma. Když člověk chtěl, tak musel pracovat po vlastní ose.
Nechme tohle téma už být. Napadla mě další paralela Kuopio – Plzeň, obě města mají relativně podobný počet obyvatel…
Souhlasím. Klub navíc založili ve stejném roce, takže ta paralela tady běhá dokola. Město je tedy menší – ono se uvádí, že má 120 tisíc, ale jádro není tak velké. Je naprosto dostačující, člověk tady má kam zajít na oběd nebo na večeři. Vyžijete v klidu. Není to žádné velkoměsto, ale pro šťastný život dostačující.
„Vyžijete tady v klidu. Není to žádné velkoměsto, ale pro šťastný život dostačující.“
Hodně vody, krásná příroda... Tuším, že máte pejska?
Ty jo, pejsek má smůlu, že musí být v Česku. Zůstal doma, stará se o něj mamka. Já jsem tady sám. Příroda je fajn, spousta vody a lesů, na jezeře budou otvírat desetikilometrovou bruslící dráhu. Je tady co dělat. I když jedeme na zápasy, tak se střídá les a voda, pořád dokola.
Cestujete jen autobusem, nebo také létáte?
My jsme tým, co jezdí jenom autobusem. Jsme tak na hraně, že se to dá vždycky zvládnout – nejdál to máme něco přes šest hodin. Takže jezdíme den dopředu.
Matyáš Kantner | Foto: Atte Rissanen, kalpa.fi
Co back to back zápasy, zvykl jste si?
Loni jsem s tím hodně bojoval, bylo to něco nového. V Česku to tak není, máte čas si odpočinout. Tohle pro mě bylo dost náročné, letos jsem se na to snažil připravit. Když se hraje středa, pátek, sobota, tak ty sobotní zápasy bývají dost těžké. Člověk už je unavený.
A zimní stmívání? Někomu připadá hrozně depresivní…
Není to jednoduché. Teď tady sedím, kolik je? Tři hodiny a je tma. Když půjdu ven, tak zase za tmy, ráno na trénink taky za tmy… Světlo bylo akorát, když jsem obědval. Ale léto bylo naopak hrozně fajn, dalo se jít na golf a skončit v devět hodin večer. Teď se to musí přežít, ale na druhou stranu jsme tady kvůli hokeji. Patří to k tomu.
„Teď tady sedím, kolik je? Tři hodiny a je tma.“
S plzeňskými parťáky Lukášem Kaňákem nebo Petrem Kodýtkem si zavoláte?
Jo, s oběma jsem hodně v kontaktu. V létě si pak v Plzni se všemi zajdeme na pivo a večeři. Taky jsme se před sezonou společně připravovali v jedné posilovně, to bylo fajn. Pořád to drží.
Neprožíváte souboje s Ilvesem o trochu víc?
(usměje se) Ani ne. S Kodym jsme spolu hráli celý život, navíc vedle sebe v lajně. Přejeme si, i když nastoupíme proti sobě. Chceme podat co nejlepší výkon. Že bychom se osekávali, to určitě ne.
Mimochodem, jaká je vzájemná bilance?
Je to 1:1. My jsme je porazili u nich, oni zase nás tady. Byli jedni z mála, komu se to povedlo...
Ano, doma se víc daří jen Jukuritu...
Od začátku sezony jsme tady prohráli jen pár zápasu. Ale zase jsme druzí nejhorší venku, kdyby to tam bylo trochu lepší, tak by to bylo super.
Čím si to vysvětlujete? A jak vůbec Finové fandí?
Prý máme hrozné hostující šatny, takže možná kvůli tomu, že se tam nevejdou… (směje se) Ne, nevím, nedokážu říct. Fandí se tady mnohem méně než v Česku, v kotli moc lidí nebývá.
„Fandí se tady mnohem méně než v Česku, v kotli moc lidí nebývá.“
Poslední téma – Spengler Cup na přelomu roku. Krásný turnaj, že?
Užil jsem si ho. Vůbec jsem nečekal, že bude každý zápas vyprodáno. Když proti Ambri fanoušci za bránou hned začali řvát, tak jsem si říkal: Wow! Asi proto všichni říkají, že to je tak super. Výsledkově jsme tam ale pohořeli, to byla bída. Na to se snažím nemyslet. Věci okolo každopádně byly fajn, měli jsme tam přítelkyně, čas podniknout něco mimo led… Byl to hezky strávený čas.
Jak se vám jevily Pardubice? I po hektickém dění z minulého týdne se stále řadí mezi hlavní favority extraligy.
Koukal jsem na zápas se Spartou, to byla fakt reklama na extraligový hokej. Na Spengleru taky ukázali sílu. Podle mě jsme byli lepší, ale oni předvedli, že i takové zápasy zvládnou vyhrát. V tom je jejich přednost, se Spartou jsou určitě největší aspiranti na titul.
Share on Facebook
