Díky, podpora byla obrovská! vzkazuje Jágr. Příště ho nepřemluví ani táta

Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

Byl to jeho konec v národním týmu, nebo nebyl? Jaromír Jágr se s reprezentací loučil už loni, posléze názor změnil. Přijel na domácí šampionát a hrál jako před dvaceti lety. Česká legenda rozhodovala zápasy, hýřila aktivitou i pohodou. Poslední dva duely se nepovedly, Češi jsou znovu bez medaile, ovšem každému se mohou podívat do očí. Jágr především! Když kráčel z utkání o bronz, dal najevo, že už s dalším návratem na velký turnaj nepočítá. "Už na to nemám, měli by začít jezdit jiní kluci," říká.

Je jasné, že náladu neměl nejlepší. Závěr šampionátu si všichni hokejisté představovali jinak. Když nevyšla sobotní bitva s Kanadou, a semifinále znamenalo stopku v cestě za vysněným zlatem, pořád ještě zbývalo klání útěchy. Ale bohužel, ani druhá šance na medaili nevyšla. "S Amerikou to byl těžký zápas. Jeden z těch, na které bych rychle zapomněl. Ale to ke sportu patří. Někdy se ti daří, někdy ne," povídá věcně.

V utkání bylo vidět, že český tým hodně chce, ale pak se dostal až do křeče.
"To je prostě součást sportu. Někdy jste odměněný, i když si to třeba nezasloužíte. Ne že bychom si to dneska zasloužili, to vůbec ne. Ale někdy to tak je."

Mrzí vás porážka tím spíš, že reprezentace na mistrovství světa končí čtvrtá podruhé za sebou?
"Teď po zápase je to citlivější, o tom žádná. Ale já bych řekl, že Američané byli celkově lepší. Měli jsme tam nějaké šance, naše čtvrtá a první lajna, ale jinak jsme se k ničemu nedostali. Nevyšly nám ani přesilovky, oni věděli, co hrajeme. A led nám nedali. Zkoušeli jsme věci, které tam nebyly, pak jsme ztráceli puky."

Přestalo se vám dařit střelecky. Bylo to chybějícími fyzickými silami, nebo kvalitou soupeřů?
"Jasně, nastupujete proti kvalitnějšímu soupeři, to je jedna věc. Sil taky moc není, ale ty nemá ani soupeř. Je to o jedné dvou individuálních chybách, tým se dostane nahoru a udrží si to."

Přitom po čtvrtfinále zavládla euforie, každý čekal medaili.
"To tak většinou bývá, co si budeme namlouvat. Ale i čtvrtfinále se mohlo přehoupnout na obě dvě strany, díky bohu, že se přehouplo na tu naši. Protože pak bychom tady ty dva poslední zápasy ani nehráli."

Už v průběhu turnaje jste říkal, že fanoušci vidí český tým v lepším světle.
"Ono je to těžké... Zaprvé jsou to naši fanoušci. Když někoho miluješ, vidíš ho vždycky v lepším světle. To tak není jenom v hokeji. My jsme měli obrovskou podporu fanoušků a za to jim děkujeme. Bylo vidět, jak s námi žijí, jak fandí, i když prohráváme, což zas tak často nebývá. Na druhou stranu nás viděli lepší, než doopravdy jsme. Ale abychom tady chodili a říkali, že nejsme tak dobří, to by znělo pesimisticky. Možná že i to, že jsme tomu uvěřili, nás posunulo do semifinále."

Tribuny po utkání skandovaly vaše jméno. To vás muselo potěšit.
"Samozřejmě. Radši bych ten zápas odehrál v lepším světle a hlavně vítězně, ale asi to tak chodí. Jsem nakonec rád, že jsem se šampionátu zúčastnil a diváci byli ke mně perfektní. Já se jim snažil odevzdat maximum každý zápas. Někdy to je lepší, někdy horší. Ale vždycky jsem jel nadoraz."

Možná lidé vyvolávali vaše jméno i proto, že cítili váš konec v národním týmu...
"Jedna věc je, že hokej miluju. Baví mě. Myslím, že tenhle turnaj zase pomohl některým klukům, hlavně v obraně, ale i útočníkům. Byly to náročné zápasy. Američané nebo Kanaďané jsou kvalitní. Naši hráči jsou na prvním nebo druhém šampionátu, vyzkoušeli si, že se proti takovým soupeřům dá hrát. A na tom lze stavět."

Nezlomí vás k další účasti v národním týmu ani trenér Růžička?
"Myslím, že by to bylo zbytečné. Život jde dál, s hokejem nekončím. Minimálně rok budu ještě hrát na Floridě. Počítám, že se pak vrátím a minimálně rok budu hrát v české lize. S hokejem nekončím, ale je čas… Kdyby letos nebyl šampionát doma, tak bych nejel. Hlavně mě zlomili fanoušci. Také otec si přál, abych hrál. A Martin Ručinský. Bylo by skvělý, kdybychom to zakončili. Hráli jsme spolu od 16 let ve stejných kategoriích, kdo může říct, že se stejným hráčem hrál 25 let. Škoda, že se Růča zranil. On byl jedním z těch, kdo mě už během zimy nahlodal."

Tatínek už vás také nepřemluví, až budete hrát zase v Kladně?
"Ne, prostě… Já už na to nemám. Můžu odevzdat maximum, ale je čas se posunout dál."

Ale i Dominik Hašek řekl, že by bylo škoda, kdybyste v národním mužstvu končil.
"Prosím vás, neblbněte. Já bych si hlavně hrozně přál, aby začali jezdit ostatní hráči. Kluci jako Palát, Pastrňák a tahle mladá generace. Také doufám, že do NHL naskočí nějací beci, některým klukům bych přál, aby si ji vyzkoušeli. NHL je prostě jiná soutěž. Máte tam 82 super kvalitních zápasů a to vás posune dál. Ta liga vám dá neskutečnou školu do hokejového života."

Překvapil vás na šampionátu někdo ze spoluhráčů?
"Všichni. Každý odevzdal maximum. Mně osobně to hrozně usnadnil Kuba Voráček tím, že přijel. Je to podobný styl hráče jako já, snaží se zatahovat puky. Mohl jsem být před brankou, kde jsem si ne že odpočinul, ale je to tam daleko jednodušší. Určitě víc, než kdybych měl něco vymýšlet u mantinelu. Kdyby tady Voras nebyl, měl bych turnaj daleko těžší."

Jak budete na pražský šampionát vzpomínat?
"Nevím, jak bych to popsal. Je to všechno o lidech. Hokej potřebuje, aby přišli lidi, aby se jim to líbilo. Můžeš mít nejlepší show, ale když nikdo nepřijde, tak k čemu ti je. Sport je divadlo pro lidi. Když půjdeme úplně do hloubky, tak výsledek je důležitý. Ale v celkovém ohledu to zase důležité není, protože kdo si vzpomene, co bylo před deseti lety. Podstatnější bude, pokud se třeba hokej líbil malým dětem. Možná jim to změní život. Mají nové vzory, nechtějí se flákat na ulici, chtějí dělat sport. Tímhle směrem se musíme koukat, a ne, jestli se přiveze medaile. Je to skvělé, když ji máme. Jasně! Ale nemyslím si, že to je to nejdůležitější. Za hlavní považuju, aby se naše děti měly z čeho učit, měly nějakou motivaci pro svůj život. A aby se ubíraly nějakým směrem. Sport jim v tom pomůže."

Také proto lidé křičeli vaše jméno.
"To souhlasí s mojí odpovědí. Třeba si rodiče jednou vzpomenou, že jejich kluk začal s hokejem, když koukal na mistrovství. Dostal jsem spoustu fotek na Facebook, kde je vidět, jak šly děti ve výstroji. To je to nejkrásnější! Že se společnost někam posune, že lidi zase začali žít Českem."

Jste hrdý na fanoušky?
"Už před šampionátem jsme věděli, že naši lidi milují hokej. Rozumějí mu, všichni ho chtějí dělat, všichni to chtějí trénovat. Díky bohu, že to tak je. Na druhou stranu: když se nám hokejistům něco povede, je tam daleko větší odměna. Tím, že to lidi ocení. Ale pokud něco nevyjde, někdy to není tak sladký. Ale tak to bývá."

Dalo vám domácí mistrovství světa pozitivní energii?
"Teď jsem samozřejmě unavený, skoro celý zápas s Amerikou jsou prohrávali. Ale člověk si oddychne a musí se koukat na další sezonu. Pro mě to všechno brzy začne - nová sezona i odpovědnost na Floridě. Tam musím odvést co nejlepší výkon."

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• MS 2015