Petr bez obalu: Může to být super a může to být taky totální prů*er
Jakub Petr
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Na posledních dvou akcích s reprezentační osmnáctkou zažil postup do semifinále, pokaždé ale skončil čtvrtý. Teď se Jakub Petr chystá na start dalšího mistrovství světa. Že by vyhlašoval útok na medaili? Ne, to od něj nečekejte.
Český ročník 2005 má za sebou výsledkově turbulentní sezonu. Na Hlinka Gretzky Cupu herně potěšil a obsadil čtvrté místo, v listopadu skončil ve Spojených státech poslední. O Vánocích vyhrál švýcarský turnaj, aby v únoru ve Finsku zase spadl na „pusu“.
Když se k tomu přidá tradiční faktor náročného sehrávání hokejistů z různých soutěží, ale i zdravotní komplikace, které letošní přípravu provázely, pak je na světě výsledek.
Nikdo vlastně neví, co od letošního týmu kouče Jakuba Petra očekávat.
Přišli jste o Dominika Badinku a Jana Šprynara, někteří hráči nemohli chvíli trénovat kvůli nemoci. Jinak proběhla vaše příprava podle plánů?
Překážek jsme měli dost. Je mi líto těch dvou zranění, protože to byli kluci, kteří do základního kádru patřili. S dalšími věcmi, jako byly virózy, se náš lékařský tým popral velmi dobře. Pořád jsem ale optimista a věřím, že úspěch se rodí v krvi, potu a bolesti. Velké poděkování patří Písku a managementu týmů, které s námi sehrály tréninková utkání. Já chci řešit herní stránku a z trenérského pohledu jsem dostal zpětnou vazbu v rámci šesti třetin s Lotyšskem a Amerikou. Když to shrnu jednoduše: Všechno šlo podle plánu a jsme připraveni.
„Překážek jsme měli dost. Pořád jsem ale optimista a věřím, že úspěch se rodí v krvi, potu a bolesti.“
Dobře, tak pojďte řešit těch šest třetin proti Lotyšsku a Spojeným státům.
Zatím jsme nepředvedli to, co víme, že umíme. Plán byl jasný: Lotyšsko byl podobný soupeř jako Slovensko a Německo, které nás čekají na úvod mistrovství. Vyhráli jsme 4:2, což je pozitivní, ale paradoxně jsme tam udělali víc chyb než v zápase s Američany. Proti nim jsme odehráli jednu z nejlepších třetin, jakou jsem u týmu U18 absolvoval. Každý, kdo vlezl na led, ukázal parádní přístup. Pak ale zase přišla ta klasická druhá třetina. Každopádně je to pro nás dobrá zpětná vazba a máme materiál, který jsme chtěli.
Po druhém zápase jste uzavřeli nominaci. Jak byste ji okomentoval?
Jednoduše. Tři plus sedm plus třináct. Dvacet tři bojovníků. Každý má svoji roli, každý ví, proč tady je. Za ty roky vím, že zase přijde spousta názorů, co jsme udělali špatně, ale zodpovědnost jde na naši a na moji hlavu. Já jsem přesvědčený o tom, že je tady dvacet tři rytířů, kteří udělají maximum pro úspěch a pro to, aby se nám ten tajný cíl povedl.
Sám jste už zmiňoval, že vyřazování je pro vás nejhorší součástí trenérské práce.
Ano, byla to ta nepopulární část. Chci ale říct, že ti hráči, kteří náš kemp opustili, nejsou horší než ti, co zůstali. Hrajeme si ale s rolemi a úlohami v týmu. Každému jsem řekl, že budu strašně rád, když mě za rok nebo za dva v U20 přesvědčí, že jsem udělal chybu. Těm klukům jsem strašně vděčný, že pro nás pracovali.
„Já jsem přesvědčený o tom, že je tady dvacet tři rytířů, kteří udělají maximum pro úspěch a pro to, aby se nám ten tajný cíl povedl.“
V brance se spoléháte na jedničku Michaela Hrabala, nebo to nemáte jednoznačně určené?
O mně se ví, že brankářům nerozumím, musel bych zajít pro Vencu Pipka (trenéra brankářů). Ale asi jo, asi to vidíte dobře.
Do obrany se probojovali dva hráči mladšího ročníku 2006. U Adama Jiříčka to není překvapení, Jan Skok ale udělal obrovský pokrok. Jsou oba lepší než hráči dorazového ročníku?
Já to řeknu takhle: Není to o tom, že Jiříček a Skok vyskočili za áčko. Je to o tom, že mám naskautovaných 56 utkání české juniorské extraligy – a to nemluvím o Finsku a Švédsku –, a Jumpyho (Skoka) jsem si všiml od prvního zápasu. Je tady právem, hodí se do týmu typologicky a povahově. Tyhle věci během turnaje strašně rozhodují. Je mi jedno, jestli to jsou hráči ročníků 05, 06, nebo klidně 07, prostě mají svoje správné místo v kádru.
Eduard Šalé | Foto: Pasi Mennander / Finnish Ice Hockey Association
A v útoku to nebude jenom o Eduardu Šalém, viďte?
Šalé hraje křídlo, takže aby ukázal to, proč o něm mluví celý svět, potřebuje první a druhou přihrávku. Na Hlinkovi jsem ho kritizoval i přesto, že byl za jednu z hvězd turnaje. Od té doby zlepšil defenzivní stranu hokeje, ale pořád si myslím, že aby Šalé byl Šalé, tak na to potřebuje minimálně dvě přihrávky: Od obránce a centra.
Když pominu zraněného Šprynara, ve výběru nakonec figurují jen dva hráči z kanadských juniorských soutěží...
Každý den na každém srazu se bavíme o ideální sestavě a pod ní o dalších variantách, kdyby se něco stalo. Z kanadské juniorky jsme u někoho měli klauzuli, že se k nám připojí, to byl loni Slavíček a teď je to případ Šimka. Židlický vypadl z play off, Šprynar jednoznačně měl místo v týmu, v prvních dvou lajnách, ale zranil se. Druhá věc je, že nikdy nevíte, jak ti kluci z CHL přijedou. Máme tady třeba hráče, o kterém si myslím, že pro nás bude hodně důležitý, ale musíme ještě řešit kondiční stránku. Jak hrají v Kanadě hodně zápasů, tak na ni moc nedbají. Není to tak, že tam je vždycky všechno super. Navíc ze své zkušenosti vím, že hráč, který je strašně důležitý na Hlinkovi, nemusí být schopen na mistrovství světa předvést to samé.
„Snažíme se klukům každý den vkládat do hlavy, že můžeme porazit kohokoli a zase můžeme prohrát s kýmkoli. V žádném případě nejsme favoriti, ale nepůjdeme tam připos*aní.“
S jakým cílem do mistrovství vstupujete? A jak vidíte rozložení sil ve skupině, kde vás čekají Slovensko, Německo, Švédsko a Kanada?
Za mě má tenhle ročník obrovský potenciál. Může to být super a může to být taky totální prů*er, mluvím opravdu na rovinu. My jsme celý ten náš projekt nazvali „Last Dance“. Kluci to vědí, bavíme se o tom celou sezonu. My nejsme lepší než žádný tým na mistrovství. Snažíme se klukům každý den vkládat do hlavy, že můžeme porazit kohokoli a zase můžeme prohrát s kýmkoli. V žádném případě nejsme favoriti, ale nepůjdeme tam připos*aní. O našich prognózách do turnaje rozhodne šest třetin se Slovenskem a Německem. Každý si myslí, že to bude procházka růžovou zahradou, a to nebude. Je moje práce, aby to kluci pochopili.
Začínáte ve čtvrtek proti Slovákům. O jejich ročníku 2004 už dobře víme, mají podle vás podobnou sílu i v ročníku 2005?
Mají. Hráli jsme s nimi jeden zápas ve Švýcarsku, ale teď mají diametrálně odlišný tým. Máme materiál z února, kdy hráli domácí turnaj, ale pro nás je největším materiálem jejich pondělní zápas s Finskem. Jsem rád, že my jsme sehráli zápasy se dvěma soupeři, kteří jsou úplně jiní. S Amerikou jsme dostali školení z moderního hokeje, že to není česká juniorka. Věci, které se v české juniorce odpouští, se neodpouští na téhle úrovni. S touhle mentalitou musíme jít do zápasu se Slovenskem. Detaily ještě budeme probírat, do zápasu zbývají dva dny. Pokud chceme něco vyhlašovat, nejlépe nám na to odpoví těch prvních šest třetin.
Share on Facebook
