Řidič kamionu zaskakuje za profíky. Čech plní v zámoří roli nouzového brankáře

Příběh rolbaře Davida Ayrese, který se jako nouzový brankář znenadání postavil do branky Caroliny a vychytal střelce Toronta, se navždy zapíše do dějin NHL. Svého Davida Ayrese v nižší East Coast Hockey League by mohli mít i Češi! Jeho jméno však zatím nic neřekne ani zarytým fanouškům hokeje. Mario Vráb, rodák z Havířova, je nouzovým brankářem Kansas City Mavericks. Blízko prvnímu startu v profesionální lize byl v této sezoně hned dvakrát.

Funkce nouzového brankáře není pouze záležitostí NHL. Amatéry, kteří jsou připraveni zaskočit v případě zranění jednoho ze stabilní dvojice brankářů, využívají také farmářské týmy v AHL a ECHL. Vždy se jedná o krajní řešení v případě, že nestihne dorazit další gólman. V drtivé většině případů tak zůstává nouzový brankář pouze na střídačce. Čas od času se však objeví situace, kdy se během utkání zraní i startovní brankář. Na amatéra, který jinak běžně chytá maximálně v pivní lize, v té chvíli čeká životní okamžik.

V třetí nejvyšší severoamerické soutěži East Coast Hockey League (ECHL) se v roce 2016 stal nečekaným hrdinou třiačtyřicetiletý hasič John Stevens, který se do branky dostal na posledních deset minut. Pochytal všech sedm střel, které na něj mířily, a pomohl tak vydatně týmu Utah Grizzlies k vítězství 3:2. Právě Grizzlies – druhá farma Colorada Avalanche – hráli v listopadu 2019 utkání v Kansas City a těsně před zápasem se jim zranil jeden ze stabilních gólmanů. Nebyl čas přivolat náhradu, a tak nastala chvíle pro Maria Vrába. Českého brankáře, který je právě pro tyto případy připravený při každém utkání v aréně Kansas City Mavericks.

„Výstroj mám nachystanou v autě, kdyby mě náhodou potřebovali. Jsem k dispozici pro oba týmy,“ vysvětluje Mario Vráb. Narychlo nafasoval dres Utah Grizzlies se jmenovkou a absolvoval s týmem rozbruslení. Zápas pak strávil na střídačce a byl připraven v případně potřeby zaskočit. Nakonec však do branky nemusel. Stejně jako letos v únoru, kdy se totožná situace s náhlým zraněním brankáře odehrála tentokrát v domácím týmu Kansas City. Druhá farma Calgary Flames se tak stala druhým mužstvem, na jehož soupisku byl Vráb v této sezoně dopsán. I při druhém utkání v roli náhradního brankáře však pouze přihlížel zápasu ze střídačky.

„Chtěl bych dostat šanci, ale věřte mi, že nikdy nechci, aby se zranil další brankář,“ říká jednatřicetiletý Čech. Oba zápasy pro něj byly nezapomenutelnou zkušeností. „Všichni hráči Utahu i Kansas City byli opravdu přátelští a připadal jsem si díky tomu jako jeden z nich. Miluju profesionální úroveň. Tu soutěživost, dovednosti, intenzitu… Jen vstoupit na led pro mě znamená pocit štěstí. Všichni říkají, že se hraje pro fanoušky, ale upřímně – tohle jde stranou a prostě jen obdivujete tu šikovnost a umění hráčů kolem vás,“ vypráví a přiznává, že o pozici nouzového brankáře až do této sezony neslyšel.

O jeho příběhu by zase neslyšeli čeští fanoušci, nebýt české vlaječky u jeho jména na serveru eliteprospects.com. V rolích nouzových brankářů působí v zámoří výhradně místní Američané či Kanaďané. Čech Mario Vráb, který jinak chytá jen pro zábavu v rekreační lize v Kansas City, je naprostou raritou. Nouzovým brankářem tamních Mavericks se stal díky účasti na fantasy kempu. „Proběhl na konci léta a chlapi z naší ligy mi řekli, abych se tam přihlásil s nimi. Kemp má simulovat to, co dělají hráči běžně na tréninku. Po prvním tréninku za mnou přišel trenér Kohl Schultz s tím, jestli bych si chtěl ráno zatrénovat s několika hráči Mavericks. Samozřejmě jsem souhlasil. Po tom tréninku se mě zeptali, jestli bych chtěl být jejich EBUG (Emergency Backup Goalie),“ říká. Od té doby v sezoně trénoval s týmem ECHL každé ráno.

Ve stejné soutěži, v níž chytá Jakub Škarek, a v minulosti si v ní několik startů připsali Milan Hnilička, Tomáš Vokoun či Roman Will, tak mohl být další český gólman. V případě Maria Vrába však nejde o zástupce české brankářské školy. Narodil se a vyrůstal v Havířově, ale hokej organizovaně v mládeži nehrál. „Jediný hokej, který jsem v Česku hrál, byl na rybníku nebo na ulici s kamarády. Vzpomínám si, že mě jednou rodiče vzali do Ostravy, kde jsem poprvé viděl brankářskou masku. Hodně mě zaujala. Chtěl jsem začít hrát hokej, ale rodiče řekli, že jsme promeškali výběr do týmu a už je pozdě. Byl jsem ve čtvrté třídě, takže nevím, jestli to byla pravda, nebo k tomu měli jiný důvod,“ vzpomíná.

Spolu s bratrem a matkou odešel v roce 1999 do USA, bylo mu jedenáct let. I proto tento rozhovor probíhal z větší části v angličtině. „Původně jsme jeli pouze na dovolenou a měli jsme se vrátit na začátek školního roku. V polovině léta nám ale matka oznámila, že se musíme naučit mluvit anglicky, protože v Americe zůstáváme,“ říká Mario Vráb, který se svou rodinou nejprve bydlel v Mason City v Iowě, kde měli rodiče práci. „Potom jsme se v roce 2001 přestěhovali do Kansasu, ale od tohoto roku začalo být vše ohledně přistěhovalectví mnohem komplikovanější.“

Když s bratrem dospívali, čekaly je proto těžké chvíle. „V šestnácti letech jsme chtěli začít pracovat a udělat si řidičský průkaz. Na to jsme ale potřebovali social security number, na které jsme neměli nárok. Do Ameriky jsme totiž přicestovali na turistická víza, takže jsme mohli dostat pouze daňové identifikační číslo, na které se pracovat nedalo,“ vysvětluje amatérský brankář. Tato nepříjemná situace ovlivnila také jeho hokejovou kariéru. Na střední škole se totiž hokeji věnoval a chtěl v něm pokračovat na Colorado University.

„Poslal jsem trenérovi do Colorada e-mail se statistikami ze střední školy. Problém byl, že jsem nemohl zažádat o studentskou půjčku a ani si přivydělávat při studiu. Trenér mi tedy navrhl, abych se vrátil do České republiky a zažádal o studentská víza, která mi bude univerzita sponzorovat. Matka mi ale říkala, že kdybych se vrátil, mohl by nastat problém. Turistická víza, na které jsme v Americe byli, totiž vypršela před hodně dlouhou dobou. Ambasáda by nejspíš moji žádost o studentská víza zamítla a uvízl bych v Česku. Takže jsem musel na hokej zapomenout,“ popisuje svůj příběh Mario Vráb, jenž má stále české občanství a sleduje český hokej.

V 18 letech tak na hokej zanevřel. Stále však neměl důležité dokumenty, aby mohl legálně pracovat. „Protloukal jsem se, jak to šlo. V těch těžkých podmínkách jsem se snažil najít si práci a pracovat co nejvíc jsem mohl,“ vypráví Vráb. Jeho situace se nakonec vyřešila sňatkem s dlouholetou americkou přítelkyní. Tamní občanství sice nezískal, ale je legálním rezidentem USA. Později si ve svých 25 letech uvědomil, že hokej miluje, a začal hrát znovu. Nyní je mu 31 let a živí se jako řidič kamionu pro společnost zabývající se mléčnými výrobky.

Přestože hraje hokej jen pro zábavu, tvrdě trénuje a chtěl by hrát profesionálně. „Vím, že věk nehraje v můj prospěch, ale trenéři jsou placeni za to, aby jejich tým vyhrával. Chci být tak dobrý, aby věděli, že se mnou v bráně budou mít nejlepší šanci na vítězství. Vím, že můžu být konkurenceschopný na vyšší úrovni. Udělám všechno, co můžu, abych byl připraven, až přijde šance,“ říká gólman, který cestu za svým snem dokumentuje na instagramovém účtu czechmixbug. Třeba prožije Mario Vráb svůj „American Dream“ už v příští sezoně.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí